Psaltaren 2

1 Varför larma hedningarna och tänka folken fåfänglighet?

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 Jordens konungar resa sig upp, och furstarna rådslå med varandra, mot HERREN och hans smorde:

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 »Låt oss slita sönder deras bojor och kasta deras band ifrån oss.»

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 Han som bor i himmelen ler, HERREN bespottar dem.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Då talar han till dem i sin vrede, och i sin förgrymmelse förskräcker han dem:

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 »Jag själv har insatt min konung på Sion, mitt heliga berg.»

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 Jag vill förtälja om vad beslutet är; HERREN sade till mig: »Du är min son, jag har i dag fött dig.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 Begär av mig, så skall jag giva dig hedningarna till arvedel och jordens ändar till egendom.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Du skall sönderslå dem med järnspira, såsom lerkärl skall du krossa dem.»

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 Så kommen nu till förstånd, I konungar; låten varna eder, I domare på jorden.

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 Tjänen HERREN med fruktan, och fröjden eder med bävan.

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 Hyllen sonen, så att han icke vredgas och I förgåns på eder väg; ty snart kunde hans vrede upptändas. Saliga äro alla de som taga sin tillflykt till honom.

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.