Psaltaren 94
1 Herre Gud, hvilkom hämnden tillhörer; Gud, hvilkom hämnden tillhörer, bete dig.
Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
2 Upphöj dig, du verldenes domare; vedergäll dem högfärdigom det de förtjena.
Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
3 Herre, huru länge skola de ogudaktige, huru länge skola de ogudaktige pråla;
Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
4 Och så högmodeliga tala; och alle ogerningsmän så berömma sig?
Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
5 Herre, de förtrycka ditt folk, och plåga ditt arf.
Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
6 Enkor och främlingar dräpa de, och faderlösa döda de;
Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
7 Och säga: Herren ser det intet; och Jacobs Gud aktar det intet.
Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
8 Märker dock, I galne ibland folket; och I dårar, när viljen I vise varda?
Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
9 Den der örat planterat hafver, skulle han icke höra? Den der ögat gjort hafver, skulle han icke se?
Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
10 Den der Hedningarna näpser, skulle han icke straffa? den der menniskorna lärer hvad de veta.
Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
11 Men Herren vet menniskornas tankar, att de fåfängelige äro.
Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
12 Säll är den som du, Herre, tuktar, och lärer honom genom din lag;
Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
13 Att han tålamod hafva må, då illa går; tilldess dem ogudaktiga grafven beredd varder.
Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
14 Ty Herren skall icke förkasta sitt folk, eller öfvergifva sitt arf.
Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
15 Ty rätt måste dock blifva rätt; och thy måste all from hjerta tillfalla.
Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
16 Ho står med mig emot de onda? Ho träder till mig emot de ogerningsmän?
Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
17 Om Herren icke hulpe mig, så låge min själ fulltnär uti det stilla.
Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
18 Jag sade: Min fot hafver stapplat; men din nåd, Herre, uppehöll mig.
Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
19 Jag hade mycket bekymmer i mitt hjerta; men din tröst gladde mina själ.
Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
20 Du kommer ju aldrig öfverens med dem skadeliga stolenom, som lagen illa uttyder.
Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
21 De rusta sig emot dens rättfärdigas själ, och fördöma oskyldigt blod.
Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
22 Men Herren är mitt beskärm, min Gud är mitt hopps tröst.
Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
23 Och han skall vedergälla dem deras orätt, och skall förgöra dem för deras ondskos skull; Herren, vår Gud, skall förgöra dem.
Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
