Psaltaren 86

1 En bön Davids. Herre, böj neder dina öron, och hör mig; ty jag är elände och fattig.

Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.

2 Bevara mina själ, ty jag är helig; hjelp du, min Gud, dinom tjenare, som sig uppå dig förlåter.

Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.

3 Herre, var mig nådelig; ty jag ropar dagliga till dig.

Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.

4 Fröjda dins tjenares själ; förty efter dig, Herre, trängtar jag.

Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.

5 Ty du, Herre, äst god och nådelig, af stor godhet allom dem som åkalla dig.

Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.

6 Förnim, Herre, mina bön, och akta uppå mina böns röst.

Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.

7 Uti mine nöd åkallar jag dig, att du dock ville höra mig.

V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.

8 Herre, dig är ingen lik ibland gudarna, och ingen är, som så göra kan som du.

Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.

9 Alle Hedningar, de du gjort hafver, skola komma och tillbedja för dig, Herre, och ära ditt Namn;

Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.

10 Att du så stor äst, och gör under, och allena Gud äst.

Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.

11 Visa mig, Herre, din väg, att jag må vandra i dine sanning; behåll mitt hjerta vid det ena, att jag ditt Namn fruktar.

Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.

12 Jag tackar dig, Herre, min Gud, af allt mitt hjerta, och ärar ditt Namn evinnerliga.

I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,

13 Ty din godhet är stor öfver mig, och du hafver frälst mina själ utu det djupa helvetet. (Sheol h7585)

Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší. (Sheol h7585)

14 Gud, de stolte sätta sig emot mig, och de tyranners hop står mig efter mina själ, och hafva dig intet för ögon.

Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.

15 Men du, Herre Gud, äst barmhertig och nådelig, tålig, och af stora mildhet och trohet.

Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,

16 Vänd dig till mig, var mig nådelig; stärk din tjenare med dine magt, och hjelp dine tjenarinnos son.

Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.

17 Gör ett tecken med mig, att mig väl går, att de set, som mig hata, och skämma sig, att du med mig står, Herre, och tröstar mig.

Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.