Psaltaren 74
1 En undervisning Assaphs. Gud, hvi förkastar du oss så alldeles; och äst så grymmeliga vred öfver dina fosterfår?
Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2 Tänk uppå dina menighet, den du af ålder förvärfvat, och dig till arfvedel förlöst hafver; uppå Zions berg, der du bor.
Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3 Trampa dem på fötterna, och stöt dem platt neder i grund. Fienden hafver all ting förderfvat i helgedomenom.
Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4 Dina ovänner ryta uti dinom husom, och sätta sina afgudar der in.
Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5 Man ser yxerna ofvantill blänka, såsom man i en skog högge;
Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6 Och sönderhugga all dess tafvelverk med yxer och bilor.
A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7 De uppbränna din helgedom; de oskära dins Namns boning i grund.
Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8 De tala i sitt hjerta: Låter oss skinna dem; de uppbränna all Guds hus i landena.
Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9 Vår tecken se vi intet, och ingen Prophet predikar mer, och ingen, lärare lärer oss mer.
Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10 Ack! Gud, huru länge skall ovännen försmäda; och fienden så alldeles förlasta ditt Namn?
I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11 Hvi vänder du dina hand ifrå, och dina högra hand så platt ifrå ditt sköt?
Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12 Men Gud är min Konung af ålder; den all hjelp gör, som på jordene sker.
Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13 Du sönderdelar hafvet genom dina kraft, och sönderslår drakarnas hufvud i vattnet.
Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14 Du sönderkrossar hufvuden af hvalfiskarna, och gifver dem folkena i öknene till spis.
Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15 Du låter uppvälla källor och bäcker; du låter borttorkas starka strömmar.
Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16 Dag och natt äro dine; du gör, att både sol och stjernor sitt vissa lopp hafva.
Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17 Du sätter hvarjo lande sina gränsor; sommar och vinter gör du.
Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18 Så betänk dock det, att fienden försmäder Herran, och ett galet folk lastar ditt Namn.
Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19 Gif dock icke dins turturdufvos själ vilddjurena, och förgät icke så platt dina fattiga kreatur.
Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20 Tänk uppå förbundet; ty landet är allt omkring jämmerliga förhärjadt, och husen äro nederrifne.
Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21 Låt icke de ringa afgå med skam; ty de fattige och elände lofva ditt Namn.
Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22 Upp, o Gud, och uträtta dina sak; tänk uppå den försmädelse, som dig dagliga af de galna vederfars.
Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23 Förgät icke dina fiendars skri; dina ovänners rasande varder ju längre ju större.
Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
