Psaltaren 41

1 En Psalm Davids, till att föresjunga. Säll är den, som låter sig vårda; om den fattiga; honom skall Herren hjelpa i den onda tiden.

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Blahoslavený, kdož prozřetelný soud činí o chudém; v den zlý vysvobodí jej Hospodin.

2 Herren skall bevara honom, och hålla honom i lifve, och låta honom gå väl på jordene, och icke gifva honom uti hans fiendars vilja.

Hospodin ho ostřeže, a obživí jej; blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti nepřátel jeho.

3 Herren skall vederqvicka honom på hans sotesäng; du hjelper honom ifrån alla hans krankhet.

Hospodin ho na ložci ve mdlobě posilí, všecko ležení jeho v nemoci jeho promění.

4 Jag sade: Herre, var mig nådelig; hela mina själ, ty jag hafver syndat emot dig.

Já řekl jsem: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav duši mou, nebo jsem tobě zhřešil.

5 Mine ovänner talade ondt emot mig: När kan han dö, och hans namn förgås?

Nepřátelé moji mluvili zle o mně, řkouce: Skoro-liž umřel, a zahyne jméno jeho?

6 De komma till att skåda, och menat dock intet af hjertat; utan söka något, det de lasta måga, gå bort och förat ut.

A jestliže kdo z nich přichází, aby mne navštívil, pochlebenství mluví; srdce jeho sbírá sobě nepravost, a vyjda ven, roznáší ji.

7 Alle de som mig hata, tassla tillhopa emot mig, och tänka ondt öfver mig.

Sšeptávají se spolu proti mně všickni, kteříž mne nenávidí, a přičítají mi zlé věci, říkajíce:

8 De hafva beslutit ett skalkastycke öfver mig: När han ligger, skall han intet uppstå igen.

Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase.

9 Och min vän, den jag mig betrodde, den mitt bröd åt, trampade mig under fötterna.

Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval, a kterýž jídal chléb můj, pozdvihl paty proti mně.

10 Men du, Herre, var mig nådelig, och hjelp mig upp, så vill jag vedergälla dem.

Ale ty, Hospodine, smiluj se nade mnou, a pozdvihni mne, a odplatím jim;

11 Derpå märker jag, att du ett behag till mig hafver, att min fiende icke skall glädja sig öfver mig.

Abych odtud poznal, že mne sobě libuješ, když by se neradoval nade mnou nepřítel můj.

12 Men mig uppehåller du för mina fromhets skull, och ställer mig inför ditt ansigte evinnerliga.

Mne pak v upřímnosti mé zachováš, a postavíš před oblíčejem svým na věky.

13 Lofvad vare Herren, Israels Gud, ifrån nu, allt intill evighet. Amen, Amen.

Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, od věků až na věky, Amen i Amen.