Psaltaren 2

1 Hvarföre vredgas Hedningarna, och folken tala så fåfängt?

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 Konungarna på jordene resa sig upp, och herrarna rådslå med hvarannan emot Herran och hans Smorda:

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 Låt oss sönderslita deras bojor, och kasta deras band bort ifrån oss.

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 Men den i himmelen bor, begabbar dem, och Herren bespottar dem.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Han skall en gång tala med dem i sine vrede, och med sine grymhet skall han förskräcka dem.

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 Men jag hafver insatt min Konung på mitt helga berg Zion.

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 Jag vill om ett sådant sätt predika, som Herren till mig sagt hafver: Du äst min Son, i dag hafver jag födt dig.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 Äska, af mig, så vill jag gifva dig Hedningarna till arfs, och verldenes ändar till egendom.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Du skall sönderslå dem med jernspiro; såsom lerpottor skall du sönderkrossa dem.

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 Så låter nu undervisa eder, I Konungar; och låter tukta eder, I domare på jordene.

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 Tjener Herranom med fruktan, och fröjder eder med bäfvande.

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 Hyller Sonen, att han icke förtörnas, och I förgås på, vägenom; ty hans vrede skall snart begynna att bränna; men salige äro alle de som trösta på honom.

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.