Psaltaren 119
1 Salige äro de som utan vank lefva, de som i Herrans lag vandra.
Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2 Salige äro de som hans vittnesbörd hålla; de som af allo hjerta söka honom.
Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3 Ty de som på hans vägom vandra, de göra intet ondt.
Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4 Du hafver budit, att hålla dina befallningar fliteliga.
Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5 O! att mitt lif hölle dina rätter med fullt allvar.
Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6 När jag skådar uppå all din bud, så kommer jag icke på skam.
Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7 Jag tackar dig af rätt hjerta, att du lärer mig dina rättfärdighets rätter.
Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8 Dina rätter vill jag hålla; öfvergif mig dock aldrig.
Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9 Huru skall en yngling sin väg ostraffeliga gå? När han håller sig efter din ord.
Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10 Jag söker dig af allo hjerta; Låt mig icke fela om din bud.
Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11 Jag behåller din ord i mitt hjerta, på det jag icke skall synda emot dig.
V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12 Lofvad vare du, Herre; lär mig dina rätter.
Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13 Jag vill med mina läppar förtälja alla dins muns rätter.
Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14 Jag fröjdar mig af dins vittnesbörds väg, såsom af allahanda rikedomar.
Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15 Jag talar det du befallt hafver, och ser på dina vägar.
O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16 Jag hafver lust till dina rätter, och förgäter icke din ord.
V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17 Gör väl med din tjenare, att jag må lefva och hålla din ord.
Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18 Öppna mig ögonen, att jag må se under i din lag.
Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19 Jag är en gäst på jordene; fördölj icke din bud för mig.
Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20 Min själ är all sönderkrossad för trängtans skull, efter dina rätter alltid.
Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21 Du näpser de stolta; förbannade äro de som vika ifrå din bud.
Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22 Vänd ifrå mig försmädelse och föraktelse; ty jag håller din vittnesbörd.
Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23 Sitta ock Förstarna och tala emot mig; men din tjenare talar om dina rätter.
Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24 Jag hafver lust till din vittnesbörd; de äro mine rådgifvare.
Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25 Min själ ligger i stoft; vederqvick mig efter ditt ord.
Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26 Jag förtäljer mina vägar, och du bönhörer mig; lär mig dina rätter.
Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27 Undervisa mig dina befallningars väg, så vill jag tala om din under.
Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28 Jag grämer mig så att hjertat mig försmäktas; styrk mig efter ditt ord.
Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29 Vänd ifrå mig den falska vägen, och unna mig din lag.
Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30 Jag hafver utvalt sanningenes väg; dina rätter hafver jag mig föresatt.
Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31 Jag håller mig intill din vittnesbörd; Herre, låt mig icke på skam komma.
Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32 När du mitt hjerta tröstar, så löper jag dins buds väg.
Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33 Lär mig, Herre, dina rätters väg, att jag må bevara dem intill ändan.
He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34 Undervisa mig, att jag må bevara din lag, och hålla dem af allo hjerta.
Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35 För mig in på din buds stig, ty jag hafver der lust till.
Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36 Böj mitt hjerta till din vittnesbörd, och icke till girighet.
Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37 Vänd bort min ögon, att de icke se efter onyttig läro; utan vederqvick mig på dinom väg.
Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38 Låt din tjenare hålla din bud stadeliga för din ord, att jag må frukta dig.
Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39 Vänd ifrå mig den försmädelse, som jag fruktar; ty dine rätter äro lustige.
Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40 Si, jag begärar dina befallningar; vederqvick mig med dine rättfärdighet.
Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41 Herre, låt mig vederfaras dina nåd; dina hjelp efter ditt ord;
Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42 Att jag mina lastare svara må; ty jag förlåter mig uppå ditt ord.
Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43 Och tag ju icke ifrå minom mun sanningenes ord; ty jag hoppas uppå dina rätter.
A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44 Jag vill hålla din lag allstädes, alltid och evinnerliga.
I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45 Och jag vandrar i glädje; ty jag söker dina befallningar.
A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46 Jag talar om din vittnesbörd inför Konungar, och blyges intet;
Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47 Och hafver lust till din bud, och de äro mig käre;
Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48 Och lyfter mina händer upp till din bud, de mig kär äro; och talar om dina rätter.
Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49 Tänk dinom tjenare uppå ditt ord, på hvilket du låter mig hoppas.
Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50 Det är min tröst i mitt elände; ty ditt ord vederqvicker mig.
Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51 De stolte hafva deras gabberi af mig; likväl viker jag icke ifrå din lag.
Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52 Herre, när jag tänker, huru du af verldenes begynnelse dömt hafver, så varder jag tröstad.
Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53 Jag brinner innan, för de ogudaktiges skull, som din lag öfvergifva.
Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54 Dine rätter äro min visa i mino huse.
Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55 Herre, jag tänker om nattena på ditt Namn, och håller din lag.
Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56 Det är min skatt, att jag dina befallningar håller.
Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57 Jag hafver sagt, Herre: Det skall mitt arf vara, att jag dina vägar håller.
Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58 Jag beder inför ditt ansigte af allo hjerta; var mig nådelig efter ditt ord.
Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59 Jag betraktar mina vägar, och vänder mina fötter till din vittnesbörd.
Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60 Jag skyndar mig, och dröjer intet, till att hålla din bud.
Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61 De ogudaktigas rote beröfvar mig; men jag förgäter intet din lag.
Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62 Om midnatt står jag upp, till att tacka dig för dina rättfärdighets rätter.
O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63 Jag håller mig till alla dem som frukta dig, och dina befallningar hålla.
Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64 Herre, jorden är full af dine godhet; lär mig dina rätter.
Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65 Du gör dinom tjenare godt, Herre, efter ditt ord.
Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66 Lär mig goda seder och förståndighet; ty jag tror dinom budom.
Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67 Förr än jag späkt vardt, for jag vill; men nu håller jag ditt ord.
Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68 Du äst mild och god; lär mig dina rätter.
Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69 De stolte dikta lögn öfver mig; men jag håller dina befallningar af allt hjerta.
Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70 Deras hjerta är fett vordet, såsom flott; men jag hafver lust till din lag.
Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71 Det är mig ljuft att du hafver späkt mig, att jag må lära dina rätter.
K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72 Dins muns lag är mig täckare, än mång tusend stycke guld och silfver.
Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73 Din hand hafver gjort och beredt mig; undervisa mig, att jag må lära din bud.
Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74 De som dig frukta, de se mig, och glädja sig; ty jag hoppas uppå din ord.
Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75 Herre, jag vet att dina domar äro rätte, och du hafver troliga späkt mig.
Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76 Din nåd vare min tröst, såsom du dinom tjenare lofvat hafver.
Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77 Låt mig vederfaras dina barmhertighet, att jag må lefva; ty jag hafver lust till din lag.
Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78 Ack! att de stolte måtte komma på skam, som mig med lögn nedertrycka; men jag talar om dina befallningar.
Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79 Ack! att de måtte hålla sig till mig, som dig frukta, och känna din vittnesbörd.
Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80 Mitt hjerta blifve rättsinnigt i dinom rättom, att jag icke på skam kommer.
Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81 Min själ trängtar efter dina salighet; jag hoppas uppå ditt ord.
Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82 Min ögon trängta efter ditt ord, och säga: När vill du trösta mig?
Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83 Ty jag är såsom en lägel i rök; dina rätter förgäter jag icke.
Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84 Huru länge skall din tjenare bida? När vill du dom hålla öfver mina förföljare?
Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85 De stolte grafva mig gropar, hvilka intet äro efter din lag.
Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86 Dine bud äro alltsamman sanning; de förfölja mig med lögn, hjelp mig.
Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87 De hade fulltnär förgjort mig på jordene; men jag öfvergifver icke dina befallningar.
Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88 Vederqvick mig genom dina nåd, att jag må hålla dins muns vittnesbörd.
Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89 Herre, ditt ord blifver evinnerliga, så vidt som himmelen är.
Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90 Din sanning varar i evighet; du hafver tillredt jordena, och hon blifver ståndandes.
Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91 Det blifver dagliga efter ditt ord; ty all ting måste tjena dig.
Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92 Om din lag icke hade min tröst varit, så vore jag förgången i mitt elände.
Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93 Jag vill aldrig förgäta dina befallningar; ty du vederqvicker mig med dem.
Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94 Jag är din, hjelp mig; ty jag söker dina befallningar.
Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95 De ogudaktige vakta uppå mig, att de måga förgöra mig; men jag aktar uppå din vittnesbörd,
Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96 Jag hafver på all ting en ända sett; men ditt bud är varaktigt.
Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97 Huru hafver jag din lag så kär; dageliga talar jag derom.
Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98 Du gör mig med ditt bud visare, än mina fiender äro; ty det är evinnerliga min skatt.
Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99 Jag är lärdare, än alle mine lärare; ty din vittnesbörd äro mitt tal.
Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100 Jag är förståndigare, än de gamle; ty jag håller dina befallningar.
I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101 Jag förtager minom fotom alla onda vägar, att jag må hålla din ord.
Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102 Jag viker icke ifrå dina rätter; ty du lärer mig.
Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103 Din ord äro minom mun sötare än hannog.
Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104 Ditt ord gör mig förståndigan; derföre hatar jag alla falska vägar.
Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105 Ditt ord är mina fötters lykta, och ett ljus på minom vägom.
Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106 Jag svär, och vill hållat, att jag dina rättfärdighets rätter hålla vill.
Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107 Jag är svårliga plågad; Herre, vederqvick mig efter ditt ord.
Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108 Låt dig behaga, Herre, mins muns välviljoga offer, och lär mig dina rätter.
Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109 Jag bär mina själ i mina händer alltid, och jag förgäter icke din lag.
Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110 De ogudaktige sätta mig snaror; men jag far icke vill ifrå dina befallningar.
Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111 Din vittnesbörd äro mitt eviga arf; ty de äro mins hjertas fröjd.
Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112 Jag böjer mitt hjerta till att göra efter dina rätter alltid och evinnerliga.
Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113 Jag hatar de ostadiga andar, och älskar din lag.
Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114 Du äst mitt beskärm och sköld; jag hoppas uppå ditt ord.
Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115 Viker ifrå mig, I onde; jag vill hålla min Guds bud.
Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116 Uppehåll mig igenom ditt ord, att jag må lefva; och låt mig icke på skam komma med mitt hopp.
Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117 Stärk mig, att jag må blifva salig; så vill jag alltid lust hafva till dina rätter.
Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118 Du förtrampar alla dem som villa gå om dina rätter; ty deras bedrägeri är alltsammans lögn.
Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119 Du bortkastar alla ogudaktiga på jordene som slagg; derföre älskar jag din vittnesbörd.
Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120 Jag fruktar mig för dig, så att mitt kött skälfver; och förskräcker mig for dina rätter.
Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121 Jag aktar uppå rätt och rättfärdighet; öfvergif mig icke dem som mig öfvervåld göra vilja.
Ajin Èiním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122 Beskärma du din tjenare, och tröst honom, att de stolte icke göra mig öfvervåld.
Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123 Mina ögon trängta efter dina salighet, och efter dine rättfärdighets ord.
Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124 Handla med dinom tjenare efter dina nåd; och lär mig dina rätter.
Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125 Jag är din tjenare; undervisa mig, att jag må känna din vittnesbörd.
Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126 Det är tid, att Herren gör der något till; de hafva omintetgjort din lag.
Èasť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127 Derföre älskar jag din bud, öfver guld och öfver fint guld.
Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128 Derföre håller jag rätt fram i alla dina befallningar; jag hatar allan falskan väg.
A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129 Underliga äro din vittnesbörd, derföre håller dem min själ.
Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130 När ditt ord uppenbaradt varder, så fröjdar det, och gör de enfaldiga visa.
Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131 Jag öppnar min mun, och begärar din bud; ty mig längtar efter dem.
Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132 Vänd dig till mig, och var mig nådelig, såsom du plägar göra dem som ditt Namn älska.
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133 Låt min gång viss vara i dino orde, och låt ingen orätt öfver mig råda.
Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134 Förlös mig ifrå menniskors orätt; så vill jag hålla dina befallningar.
Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135 Låt ditt ansigte lysa öfver din tjenare, och lär mig dina rätter.
Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136 Mine ögon flyta med vatten, att man icke håller din lag.
Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137 Herre, du äst rättfärdig, och rätt är ditt ord.
Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138 Du hafver dina rättfärdighets vittnesbörd, och sanningena hårdeliga budit.
Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139 Jag hafver när harmats till döds, att mine ovänner hafva din ord förgätit.
Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140 Ditt ord är väl bepröfvadt, och din tjenare hafver det kärt.
Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141 Jag är ringa och föraktad; men jag förgäter icke dina befallningar.
Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142 Din rättfärdighet är en evig rättfärdighet, och din lag är sanning.
Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143 Ångest och nöd hafva drabbat uppå mig; men jag hafver lust till din bud.
Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144 Dins vittnesbörds rättfärdighet är evig; undervisa mig, så lefver jag.
Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145 Jag ropar af allo hjerta, bönhör mig, Herre, att jag må hålla dina rätter.
Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146 Jag ropar till dig, hjelp mig, att jag må hålla din vittnesbörd.
K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147 Jag kommer bittida, och ropar; uppå ditt ord hoppas jag.
Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148 Jag vakar bittida upp, att jag må handla om din ord.
Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149 Hör mina röst efter dina nåde: Herre, vederqvick mig efter dina rätter.
Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150 Mine arge förföljare vilja till mig, och äro långt ifrå din lag.
Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151 Herre, du äst hardt när, och din bud äro alltsamman sanning.
Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152 Men jag vet det långt tillförene, att du din vittnesbörd evinnerliga grundat hafver.
Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153 Se uppå mitt elände, och fräls mig; hjelp mig ut; förty jag förgäter icke din lag.
Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154 Uträtta min sak, och förlossa mig; vederqvick mig igenom ditt ord.
Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155 Saligheten är långt ifrå de ogudaktiga; ty de akta intet dina rätter.
Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156 Herre, din barmhertighet är stor; vederqvick mig efter dina rätter.
Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157 Mine förföljare och ovänner äro månge; men jag viker icke ifrå din vittnesbörd.
Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158 Jag ser de föraktare, och det gör mig ondt, att de icke hålla din ord.
Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159 Si, jag älskar dina befallningar; Herre, vederqvick mig efter din nåd.
Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160 Ditt ord hafver af begynnelsen varit sanning; alle dine rättfärdighets rätter vara evinnerliga.
Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161 Förstarna förfölja mig utan sak, och mitt hjerta fruktar sig för din ord.
Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162 Jag gläder mig öfver din ord, såsom en den stort byte får.
Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163 Lögnene är jag hätsk, och stygges dervid, men din lag hafver jag kär.
Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164 Jag lofvar dig sju resor om dagen, för dine rättfärdighets rätters skull.
Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165 Stor frid hafva de som din lag älska, och de skola icke stappla.
Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166 Herre, jag väntar efter din salighet, och gör efter din bud.
Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
167 Min själ håller din vittnesbörd, och hafver dem mycket kär.
Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168 Jag håller dina befallningar, och dina vittnesbörder; ty alle mine vägar äro för dig.
Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169 Herre, låt min klagan för dig komma; undervisa mig efter ditt ord.
Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170 Låt mina bön komma för dig; fräls mig efter ditt ord.
Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171 Mine läppar skola lofva, när du lärer mig dina rätter.
I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172 Min tunga skall tala om ditt ord; ty all din bud äro rätt.
Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173 Låt dina hand vara mig biståndiga; ty jag hafver utkorat dina befallningar.
Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174 Herre, jag längtar efter din salighet, och hafver lust till din lag.
Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
175 Låt mina själ lefva, att hon må lofva dig, och dine rätter hjelpa mig.
Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176 Jag är såsom ett villfarande och borttappadt får; sök din tjenare, ty jag förgäter icke din bud.
Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
