Psaltaren 104
1 Lofva Herran, min själ; Herre, min Gud, du äst ganska härlig, du äst dägelig och allstinges väl beprydd.
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Ljus är din klädnad, som du uppå hafver; du utsträcker himmelen såsom ett tapet.
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Du hvälfver honom ofvan med vatten; du far i skyn såsom i en vagn, och går på vädrens vingar;
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Du, som gör dina Änglar till väder, och dina tjenare till eldslåga;
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Du, som grundar jordena på hennes botten, så att hon blifver i evig tid.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Med djupet betäcker du henne, såsom med ett kläde, och vatten stå öfver bergen.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 Men för ditt näpsande fly de; för ditt dundrande fara de bort.
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 Bergen resa högt upp, och dalarna sätta sig ned i det rum, som du dem skickat hafver.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Du hafver satt ett mål, der komma de intet öfver; och måga icke åter betäcka jordena.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Du låter källor uppbrista i dalomen, så att vatten emellan bergen flyta;
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 Att all djur på markene måga dricka, och vildåsnarna sin törst släcka.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 När dem sitta himmelens foglar, och sjunga på qvistarna.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Du fuktar bergen ofvanefter; du gör landet fullt med frukt, den du förskaffar.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Du låter gräs växa för boskapen, och säd menniskomen till nytto; att du skall låta komma bröd utaf jordene;
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 Och att vin skall fröjda menniskones hjerta, och hennes ansigte dägeligit varda af oljo, och bröd styrka menniskones hjerta;
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Att Herrans trä skola full med must stå; de cedreträ på Libanon, som han planterat hafver.
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Der hafva foglarna sitt näste, och hägrar bo uppe i furoträn.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 De höga berg äro de stengetters tillflykt, och stenklyfterna de kunilers.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Du gör månan, till att derefter skifta året; solen vet sin nedergång.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Du gör mörker, att natt varder; då draga sig all vilddjur ut;
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 De unga lejon, som ryta efter rof, och sin mat söka af Gudi;
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Men när solen uppgår, draga de bort, och lägga sig uti sina kulor.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Så går då menniskan ut till sitt arbete, och till sitt åkerverk intill aftonen.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 Herre, huru äro din verk så stor och mång! Du hafver visliga skickat dem all, och jorden är full af dina ägodelar.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Hafvet, det så stort och vidt är, der kräla uti, utan tal, både stor och liten djur.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Der gå skepp; der äro hvalfiskar, som du gjort hafver, att de deruti leka skola.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Allt vänter efter dig, att du skall gifva dem mat i sin tid.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Då du gifver dem, så samla de; när du upplåter dina hand, så varda de med god ting mättade.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Om du fördöljer ditt ansigte, så varda de förskräckte; du tager deras anda bort, så förgås de, och varda åter till stoft igen.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Du låter ut din anda, så varda de skapade, och du förnyar jordenes ansigte.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Herrans ära är evig; Herren hafver behag till sin verk.
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Han ser uppå jordena, så bäfvar hon; han kommer vid bergen, så ryka de.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Jag vill sjunga Herranom i mina lifsdagar, och lofva min Gud, så länge jag är till.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Mitt tal behage honom väl; jag gläder mig af Herranom.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Syndarena hafve en ända på jordene, och de ogudaktige vare icke mer till; lofva, min själ, Herran. Halleluja.
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
