Ordspråksboken 1
1 Detta är Salomos Ordspråk, Davids sons, Israels Konungs;
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 Till att deraf lära vishet och tukt;
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 Förstånd, klokhet, rättfärdighet, dom och fromhet;
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 Att de fåkunnige måga varda vise, och de ynglingar förnuftige och försigtige.
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 Den der vis är, han hörer till, och förbättrar sig; och den der förståndig är, han tager vid råd;
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 Att han skall förstå ordspråk, och deras uttydelse; de visas läro, och deras gåtor.
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 Herrans fruktan är begynnelsen till att lära; de galna förakta vishet och tuktan.
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Min son, hör dins faders tuktan, och förlåt icke dine moders bud;
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 Ty detta är dino hufvude en skön prydning, och en kedja om din hals.
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Min son, om skalkar locka dig, så följ icke;
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 Om de säga: Gack med oss, vi vilje vakta efter blod, och gildra för den oskyldiga utan sak;
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
12 Vi vilje dem uppsluka lefvande, såsom helvetet; och de fromma, såsom dem der neder i grafvena fara; (Sheol h7585)
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; (Sheol h7585)
13 Vi vilje finna stora ägodelar; vi vilje fylla vår hus med rof;
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 Vågat med oss; en pung skall vara allas våras.
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 Min son, vandra intet den vägen med dem; vakta din fot för deras stig.
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 Ty deras fötter löpa till det ondt är, och skynda sig till att utgjuta blod.
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 Ty det är fåfängt utkasta nät för foglarnas ögon;
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 Och vakta de sjelfve efter hvarsannars blod; och den ene står efter den andras lif.
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 Alltså göra alle girige, att den ene tager dem andra lifvet bort.
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 Visheten klagar ute, och låter höra sig på gatomen.
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 Hon ropar i partomen ut för folket; hon talar sin ord i stadenom:
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 Huru länge viljen I, fåkunnige, fåkunnige vara; och de bespottare lust hafva till gabberi, och de galne hata lärdom?
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Vänder eder till mitt straff; si, jag vill utsäga eder min anda, och göra eder min ord kunnig.
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Efter jag nu kallar, och I neken det; jag räcker mina hand ut, och ingen aktar dertill;
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 Och I låten fara all min råd, och viljen icke mitt straff;
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 Så vill jag ock le åt edro ofärd, och begabba eder, när det kommer som I frukten;
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 När öfver eder kommer, såsom en storm, det I frukten, och edor ofärd såsom ett väder; när öfver eder kommer ångest och nöd.
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Då skola de åkalla mig, men jag skall intet svara; de skola bittida söka mig, och intet finna;
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 Derföre, att de hatade lärdom, och ville icke hafva Herrans fruktan;
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 Ville icke mitt råd, och lastade all min straff.
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 Så skola de äta af sins väsendes frukt, och af sin råd mätte varda;
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 Att de fåkunnigas luste dräper dem, och de galnas lycka förgör dem.
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 Men den mig hörer, han skall säker blifva, och nog hafva, och för intet ondt frukta.
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
