Job 37
1 Deraf förskräcker sig mitt hjerta, och bäfvar.
Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
2 Hörer hans rösts skall, och det ljud som utaf hans mun går.
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
3 Han ser under alla himlar, och hans ljus skin uppå jordenes ändar.
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
4 Efter honom bullrar dundret, han dundrar med ett stort skall; och när hans dundrande hördt varder, kan man intet förhålla det.
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
5 Gud dundrar med sitt dunder grufveliga, och gör stor ting, och varder dock intet känd.
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
6 Han talar till snön, så är han straxt här på jordene, och till regnskuren, så är regnskuren der med magt.
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
7 Man förgömmer sig ibland alla menniskor, att folket skall känna hans verk.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
8 Vilddjuret kryper uti skjul, och blifver i sitt rum.
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
9 Sunnanefter kommer väder, och nordanefter köld.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
10 Af Guds anda kommer frost, och stort vatten, då han utgjuter.
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
11 De tjocke skyar skilja sig, att klart skall varda, och igenom molnet utbrister hans ljus.
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
12 Han vänder skyarna hvart han vill, att de skola göra allt det han bjuder dem på jordenes krets;
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
13 Ehvad det är öfver en slägt, eller öfver ett land, då man finner honom barmhertigan.
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
14 Akta deruppå, Job; statt och förnim Guds under.
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
15 Vetst du, när Gud låter detta komma öfver dem; och när han låter sina skyars ljus utgå?
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
16 Vetst du, huru skyarna utsprida sig; hvilka under de fullkomlige veta;
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
17 Att din kläder varm äro, då landet är stilla af sunnanväder?
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
18 Ja, du utbreder icke skyarna med honom, hvilke starke äro, och anseende såsom en grund.
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
19 Låt oss höra hvad vi skole säga honom; förty vi räcke icke intill honom för mörker.
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
20 Ho skall förtälja honom hvad jag talar? Om någor talar, han varder uppsluken.
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
21 Nu ser man icke ljuset, som inom skyn lyser; men när vädret blås, göres det klart.
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
22 Ifrå nordan kommer guld, den förskräckelige Gudi till lof;
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
23 Men den Allsmägtiga kunna de intet finna, den så stor är i magtene; ty han måste ingen räkenskap göra af sinom rätt och rättfärdigom sakom.
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
24 Derföre måste menniskorna frukta honom, och han fruktar inga visa.
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
