< San Mateo 8 >

1 Y cuando descendió del monte, mucha gente lo siguió.
ଯଦା ସ ପର୍ୱ୍ୱତାଦ୍ ଅୱାରୋହତ୍ ତଦା ବହୱୋ ମାନୱାସ୍ତତ୍ପଶ୍ଚାଦ୍ ୱୱ୍ରଜୁଃ|
2 Y vino un leproso y le dio culto, diciendo: Señor, si tú quieres, puedes limpiarme.
ଏକଃ କୁଷ୍ଠୱାନ୍ ଆଗତ୍ୟ ତଂ ପ୍ରଣମ୍ୟ ବଭାଷେ, ହେ ପ୍ରଭୋ, ଯଦି ଭୱାନ୍ ସଂମନ୍ୟତେ, ତର୍ହି ମାଂ ନିରାମଯଂ କର୍ତ୍ତୁଂ ଶକ୍ନୋତି|
3 Y él puso su mano sobre él, diciendo: Si quiero, se limpio; Y enseguida él leproso quedó limpio.
ତତୋ ଯୀଶୁଃ କରଂ ପ୍ରସାର୍ୟ୍ୟ ତସ୍ୟାଙ୍ଗଂ ସ୍ପୃଶନ୍ ୱ୍ୟାଜହାର, ସମ୍ମନ୍ୟେଽହଂ ତ୍ୱଂ ନିରାମଯୋ ଭୱ; ତେନ ସ ତତ୍କ୍ଷଣାତ୍ କୁଷ୍ଠେନାମୋଚି|
4 Y Jesús le dijo: Mira que no digas nada sobre esto a nadie; sino ve y deja que el sacerdote te vea y haga la ofrenda que fue ordenada por Moisés, para que se enteren que ya estás limpio de la enfermedad.
ତତୋ ଯୀଶୁସ୍ତଂ ଜଗାଦ, ଅୱଧେହି କଥାମେତାଂ କଶ୍ଚିଦପି ମା ବ୍ରୂହି, କିନ୍ତୁ ଯାଜକସ୍ୟ ସନ୍ନିଧିଂ ଗତ୍ୱା ସ୍ୱାତ୍ମାନଂ ଦର୍ଶଯ ମନୁଜେଭ୍ୟୋ ନିଜନିରାମଯତ୍ୱଂ ପ୍ରମାଣଯିତୁଂ ମୂସାନିରୂପିତଂ ଦ୍ରୱ୍ୟମ୍ ଉତ୍ସୃଜ ଚ|
5 Y cuando Jesús llegó a Capernaum, vino a él un cierto capitán,
ତଦନନ୍ତରଂ ଯୀଶୁନା କଫର୍ନାହୂମ୍ନାମନି ନଗରେ ପ୍ରୱିଷ୍ଟେ କଶ୍ଚିତ୍ ଶତସେନାପତିସ୍ତତ୍ସମୀପମ୍ ଆଗତ୍ୟ ୱିନୀଯ ବଭାଷେ,
6 diciendo: Señor, mi siervo está enfermo en la cama, en la casa, sin poder mover su cuerpo, y con gran dolor.
ହେ ପ୍ରଭୋ, ମଦୀଯ ଏକୋ ଦାସଃ ପକ୍ଷାଘାତୱ୍ୟାଧିନା ଭୃଶଂ ୱ୍ୟଥିତଃ, ସତୁ ଶଯନୀଯ ଆସ୍ତେ|
7 Y le dijo: Yo iré y lo sanaré.
ତଦାନୀଂ ଯୀଶୁସ୍ତସ୍ମୈ କଥିତୱାନ୍, ଅହଂ ଗତ୍ୱା ତଂ ନିରାମଯଂ କରିଷ୍ୟାମି|
8 Y el capitán en respuesta dijo: Señor, no soy digno para que entres bajo mi techo; pero solo di la palabra, y mi siervo quedará sano.
ତତଃ ସ ଶତସେନାପତିଃ ପ୍ରତ୍ୟୱଦତ୍, ହେ ପ୍ରଭୋ, ଭୱାନ୍ ଯତ୍ ମମ ଗେହମଧ୍ୟଂ ଯାତି ତଦ୍ୟୋଗ୍ୟଭାଜନଂ ନାହମସ୍ମି; ୱାଙ୍ମାତ୍ରମ୍ ଆଦିଶତୁ, ତେନୈୱ ମମ ଦାସୋ ନିରାମଯୋ ଭୱିଷ୍ୟତି|
9 Porque yo soy un hombre bajo autoridad, teniendo bajo mi lucha a los hombres; y le digo a éste: Ve, y él va; y a otro, ven, y él viene; y a mi sirviente, haz esto, y él lo hace.
ଯତୋ ମଯି ପରନିଧ୍ନେଽପି ମମ ନିଦେଶୱଶ୍ୟାଃ କତି କତି ସେନାଃ ସନ୍ତି, ତତ ଏକସ୍ମିନ୍ ଯାହୀତ୍ୟୁକ୍ତେ ସ ଯାତି, ତଦନ୍ୟସ୍ମିନ୍ ଏହୀତ୍ୟୁକ୍ତେ ସ ଆଯାତି, ତଥା ମମ ନିଜଦାସେ କର୍ମ୍ମୈତତ୍ କୁର୍ୱ୍ୱିତ୍ୟୁକ୍ତେ ସ ତତ୍ କରୋତି|
10 Y cuando estas palabras llegaron a los oídos de Jesús, se sorprendió, y dijo a los que le seguían: En verdad les digo que no he visto tanta fe, ni aun en Israel.
ତଦାନୀଂ ଯୀଶୁସ୍ତସ୍ୟୈତତ୍ ୱଚୋ ନିଶମ୍ୟ ୱିସ୍ମଯାପନ୍ନୋଽଭୂତ୍; ନିଜପଶ୍ଚାଦ୍ଗାମିନୋ ମାନୱାନ୍ ଅୱୋଚ୍ଚ, ଯୁଷ୍ମାନ୍ ତଥ୍ୟଂ ୱଚ୍ମି, ଇସ୍ରାଯେଲୀଯଲୋକାନାଂ ମଧ୍ୟେଽପି ନୈତାଦୃଶୋ ୱିଶ୍ୱାସୋ ମଯା ପ୍ରାପ୍ତଃ|
11 Y les digo que vendrán cantidades del oriente y del occidente, y tomarán asiento con Abraham, Isaac y Jacob, en el reino de los cielos.
ଅନ୍ୟଚ୍ଚାହଂ ଯୁଷ୍ମାନ୍ ୱଦାମି, ବହୱଃ ପୂର୍ୱ୍ୱସ୍ୟାଃ ପଶ୍ଚିମାଯାଶ୍ଚ ଦିଶ ଆଗତ୍ୟ ଇବ୍ରାହୀମା ଇସ୍ହାକା ଯାକୂବା ଚ ସାକମ୍ ମିଲିତ୍ୱା ସମୁପୱେକ୍ଷ୍ୟନ୍ତି;
12 Pero los hijos del reino serán echados en la oscuridad de afuera, y habrá llanto y crujir de dientes.
କିନ୍ତୁ ଯତ୍ର ସ୍ଥାନେ ରୋଦନଦନ୍ତଘର୍ଷଣେ ଭୱତସ୍ତସ୍ମିନ୍ ବହିର୍ଭୂତତମିସ୍ରେ ରାଜ୍ୟସ୍ୟ ସନ୍ତାନା ନିକ୍ଷେସ୍ୟନ୍ତେ|
13 Y Jesús dijo al capitán: Ve en paz; y que se haga como has creído. Y el sirviente sano en esa misma hora.
ତତଃ ପରଂ ଯୀଶୁସ୍ତଂ ଶତସେନାପତିଂ ଜଗାଦ, ଯାହି, ତୱ ପ୍ରତୀତ୍ୟନୁସାରତୋ ମଙ୍ଗଲଂ ଭୂଯାତ୍; ତଦା ତସ୍ମିନ୍ନେୱ ଦଣ୍ଡେ ତଦୀଯଦାସୋ ନିରାମଯୋ ବଭୂୱ|
14 Y cuando Jesús entró en la casa de Pedro, vio a la madre de su esposa en la cama, muy enferma.
ଅନନ୍ତରଂ ଯୀଶୁଃ ପିତରସ୍ୟ ଗେହମୁପସ୍ଥାଯ ଜ୍ୱରେଣ ପୀଡିତାଂ ଶଯନୀଯସ୍ଥିତାଂ ତସ୍ୟ ଶ୍ୱଶ୍ରୂଂ ୱୀକ୍ଷାଞ୍ଚକ୍ରେ|
15 Y él puso su mano sobre la suya y la enfermedad se fue de ella, y ella se levantó y empezó a atenderlos.
ତତସ୍ତେନ ତସ୍ୟାଃ କରସ୍ୟ ସ୍ପୃଷ୍ଟତୱାତ୍ ଜ୍ୱରସ୍ତାଂ ତତ୍ୟାଜ, ତଦା ସା ସମୁତ୍ଥାଯ ତାନ୍ ସିଷେୱେ|
16 Y por la tarde, le llevaron a varias personas que tenían espíritus malignos; y él echó a los espíritus malignos con su palabra, y sanó a todos los que estaban enfermos;
ଅନନ୍ତରଂ ସନ୍ଧ୍ୟାଯାଂ ସତ୍ୟାଂ ବହୁଶୋ ଭୂତଗ୍ରସ୍ତମନୁଜାନ୍ ତସ୍ୟ ସମୀପମ୍ ଆନିନ୍ୟୁଃ ସ ଚ ୱାକ୍ୟେନ ଭୂତାନ୍ ତ୍ୟାଜଯାମାସ, ସର୍ୱ୍ୱପ୍ରକାରପୀଡିତଜନାଂଶ୍ଚ ନିରାମଯାନ୍ ଚକାର;
17 Para que la palabra del profeta Isaías se hiciese realidad: él mismo tomó nuestros dolores y nuestras enfermedades.
ତସ୍ମାତ୍, ସର୍ୱ୍ୱା ଦୁର୍ବ୍ବଲତାସ୍ମାକଂ ତେନୈୱ ପରିଧାରିତା| ଅସ୍ମାକଂ ସକଲଂ ୱ୍ୟାଧିଂ ସଏୱ ସଂଗୃହୀତୱାନ୍| ଯଦେତଦ୍ୱଚନଂ ଯିଶଯିଯଭୱିଷ୍ୟଦ୍ୱାଦିନୋକ୍ତମାସୀତ୍, ତତ୍ତଦା ସଫଲମଭୱତ୍|
18 Ahora, cuando Jesús vio una gran multitud de gente a su alrededor, dio la orden de ir al otro lado.
ଅନନ୍ତରଂ ଯୀଶୁଶ୍ଚତୁର୍ଦିକ୍ଷୁ ଜନନିୱହଂ ୱିଲୋକ୍ୟ ତଟିନ୍ୟାଃ ପାରଂ ଯାତୁଂ ଶିଷ୍ୟାନ୍ ଆଦିଦେଶ|
19 Y vino un escriba y le dijo: Maestro, te seguiré a dondequiera que vayas.
ତଦାନୀମ୍ ଏକ ଉପାଧ୍ୟାଯ ଆଗତ୍ୟ କଥିତୱାନ୍, ହେ ଗୁରୋ, ଭୱାନ୍ ଯତ୍ର ଯାସ୍ୟତି ତତ୍ରାହମପି ଭୱତଃ ପଶ୍ଚାଦ୍ ଯାସ୍ୟାମି|
20 Y Jesús le dijo: Las zorras tienen guaridas, y las aves del cielo tienen un lugar para descansar; pero el Hijo del Hombre no tiene dónde poner su cabeza.
ତତୋ ଯୀଶୁ ର୍ଜଗାଦ, କ୍ରୋଷ୍ଟୁଃ ସ୍ଥାତୁଂ ସ୍ଥାନଂ ୱିଦ୍ୟତେ, ୱିହାଯସୋ ୱିହଙ୍ଗମାନାଂ ନୀଡାନି ଚ ସନ୍ତି; କିନ୍ତୁ ମନୁଷ୍ୟପୁତ୍ରସ୍ୟ ଶିରଃ ସ୍ଥାପଯିତୁଂ ସ୍ଥାନଂ ନ ୱିଦ୍ୟତେ|
21 Y otro de los discípulos le dijo: Señor, déjame ir primero y entierre mi padre.
ଅନନ୍ତରମ୍ ଅପର ଏକଃ ଶିଷ୍ୟସ୍ତଂ ବଭାଷେ, ହେ ପ୍ରଭୋ, ପ୍ରଥମତୋ ମମ ପିତରଂ ଶ୍ମଶାନେ ନିଧାତୁଂ ଗମନାର୍ଥଂ ମାମ୍ ଅନୁମନ୍ୟସ୍ୱ|
22 Pero Jesús le dijo: Sígueme; y deja que los muertos cuiden a sus muertos.
ତତୋ ଯୀଶୁରୁକ୍ତୱାନ୍ ମୃତା ମୃତାନ୍ ଶ୍ମଶାନେ ନିଦଧତୁ, ତ୍ୱଂ ମମ ପଶ୍ଚାଦ୍ ଆଗଚ୍ଛ|
23 Y cuando subió a una barca, sus discípulos lo siguieron.
ଅନନ୍ତରଂ ତସ୍ମିନ୍ ନାୱମାରୂଢେ ତସ୍ୟ ଶିଷ୍ୟାସ୍ତତ୍ପଶ୍ଚାତ୍ ଜଗ୍ମୁଃ|
24 Y subió una gran tormenta en el mar, y la barca se cubrió de las olas; pero él estaba durmiendo.
ପଶ୍ଚାତ୍ ସାଗରସ୍ୟ ମଧ୍ୟଂ ତେଷୁ ଗତେଷୁ ତାଦୃଶଃ ପ୍ରବଲୋ ଝଞ୍ଭ୍ଶନିଲ ଉଦତିଷ୍ଠତ୍, ଯେନ ମହାତରଙ୍ଗ ଉତ୍ଥାଯ ତରଣିଂ ଛାଦିତୱାନ୍, କିନ୍ତୁ ସ ନିଦ୍ରିତ ଆସୀତ୍|
25 Y vinieron a él, y le despertaron, y dijeron: Socorro, Señor; sálvanos que perecemos.
ତଦା ଶିଷ୍ୟା ଆଗତ୍ୟ ତସ୍ୟ ନିଦ୍ରାଭଙ୍ଗଂ କୃତ୍ୱା କଥଯାମାସୁଃ, ହେ ପ୍ରଭୋ, ୱଯଂ ମ୍ରିଯାମହେ, ଭୱାନ୍ ଅସ୍ମାକଂ ପ୍ରାଣାନ୍ ରକ୍ଷତୁ|
26 Y él les dijo: ¿Por qué están llenos de temor, hombres de poca fe? Luego se levantó y dio órdenes a los vientos y al mar; y hubo una gran calma.
ତଦା ସ ତାନ୍ ଉକ୍ତୱାନ୍, ହେ ଅଲ୍ପୱିଶ୍ୱାସିନୋ ଯୂଯଂ କୁତୋ ୱିଭୀଥ? ତତଃ ସ ଉତ୍ଥାଯ ୱାତଂ ସାଗରଞ୍ଚ ତର୍ଜଯାମାସ, ତତୋ ନିର୍ୱ୍ୱାତମଭୱତ୍|
27 Y los hombres se llenaron de asombro, diciendo: ¿Qué clase de hombre es este, que hasta los vientos y el mar cumplen sus órdenes?
ଅପରଂ ମନୁଜା ୱିସ୍ମଯଂ ୱିଲୋକ୍ୟ କଥଯାମାସୁଃ, ଅହୋ ୱାତସରିତ୍ପତୀ ଅସ୍ୟ କିମାଜ୍ଞାଗ୍ରାହିଣୌ? କୀଦୃଶୋଽଯଂ ମାନୱଃ|
28 Y cuando llegó al otro lado, a la tierra de los Gadarenos, le salió del lugar de los muertos, dos que tenían espíritus malignos, tan violentos que nadie podía ir por ese camino.
ଅନନ୍ତରଂ ସ ପାରଂ ଗତ୍ୱା ଗିଦେରୀଯଦେଶମ୍ ଉପସ୍ଥିତୱାନ୍; ତଦା ଦ୍ୱୌ ଭୂତଗ୍ରସ୍ତମନୁଜୌ ଶ୍ମଶାନସ୍ଥାନାଦ୍ ବହି ର୍ଭୂତ୍ୱା ତଂ ସାକ୍ଷାତ୍ କୃତୱନ୍ତୌ, ତାୱେତାଦୃଶୌ ପ୍ରଚଣ୍ଡାୱାସ୍ତାଂ ଯତ୍ ତେନ ସ୍ଥାନେନ କୋପି ଯାତୁଂ ନାଶକ୍ନୋତ୍|
29 Y clamaron fuerte, diciendo: ¿Qué tenemos que ver contigo, Hijo de Dios? ¿Has venido aquí para darnos el castigo antes de tiempo?
ତାୱୁଚୈଃ କଥଯାମାସତୁଃ, ହେ ଈଶ୍ୱରସ୍ୟ ସୂନୋ ଯୀଶୋ, ତ୍ୱଯା ସାକମ୍ ଆୱଯୋଃ କଃ ସମ୍ବନ୍ଧଃ? ନିରୂପିତକାଲାତ୍ ପ୍ରାଗେୱ କିମାୱାଭ୍ୟାଂ ଯାତନାଂ ଦାତୁମ୍ ଅତ୍ରାଗତୋସି?
30 Ahora, a cierta distancia, había una gran manada de cerdos tomando su comida.
ତଦାନୀଂ ତାଭ୍ୟାଂ କିଞ୍ଚିଦ୍ ଦୂରେ ୱରାହାଣାମ୍ ଏକୋ ମହାୱ୍ରଜୋଽଚରତ୍|
31 Y los espíritus malignos le rogaron fuerte, diciendo: Si nos echas, permítenos ir a la manada de cerdos.
ତତୋ ଭୂତୌ ତୌ ତସ୍ୟାନ୍ତିକେ ୱିନୀଯ କଥଯାମାସତୁଃ, ଯଦ୍ୟାୱାଂ ତ୍ୟାଜଯସି, ତର୍ହି ୱରାହାଣାଂ ମଧ୍ୟେୱ୍ରଜମ୍ ଆୱାଂ ପ୍ରେରଯ|
32 Y él les dijo: vayan. Y salieron y entraron en los cerdos; y la manada se precipitó por una pendiente que daba hacia el mar y ahí se ahogaron.
ତଦା ଯୀଶୁରୱଦତ୍ ଯାତଂ, ଅନନ୍ତରଂ ତୌ ଯଦା ମନୁଜୌ ୱିହାଯ ୱରାହାନ୍ ଆଶ୍ରିତୱନ୍ତୌ, ତଦା ତେ ସର୍ୱ୍ୱେ ୱରାହା ଉଚ୍ଚସ୍ଥାନାତ୍ ମହାଜୱେନ ଧାୱନ୍ତଃ ସାଗରୀଯତୋଯେ ମଜ୍ଜନ୍ତୋ ମମ୍ରୁଃ|
33 Y sus guardianes fueron en fuga a la ciudad y dieron cuenta de todo, y de los hombres que tenían espíritus malignos.
ତତୋ ୱରାହରକ୍ଷକାଃ ପଲାଯମାନା ମଧ୍ୟେନଗରଂ ତୌ ଭୂତଗ୍ରସ୍ତୌ ପ୍ରତି ଯଦ୍ୟଦ୍ ଅଘଟତ, ତାଃ ସର୍ୱ୍ୱୱାର୍ତ୍ତା ଅୱଦନ୍|
34 Y todo el pueblo salió a Jesús; y al verlo le pidieron que se fuera de sus alrededores.
ତତୋ ନାଗରିକାଃ ସର୍ୱ୍ୱେ ମନୁଜା ଯୀଶୁଂ ସାକ୍ଷାତ୍ କର୍ତ୍ତୁଂ ବହିରାଯାତାଃ ତଞ୍ଚ ୱିଲୋକ୍ୟ ପ୍ରାର୍ଥଯାଞ୍ଚକ୍ରିରେ ଭୱାନ୍ ଅସ୍ମାକଂ ସୀମାତୋ ଯାତୁ|

< San Mateo 8 >