< Job 9 >

1 Y Job respondió y dijo:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Verdaderamente, veo que es así: ¿y cómo es posible que un hombre pueda ser justo delante de Dios?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 Si un hombre deseara ir a la ley con él, no podría darle una respuesta a una de cada mil preguntas.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 Él es sabio de corazón y grande en fuerza: ¿quién alguna vez endureció su rostro contra él, y le fue bien?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 Es el que quita las montañas sin su conocimiento, derribándolas en su ira.
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 Que está estremeciendo la tierra de su lugar, de modo que sus bases tiemblan:
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 Que da órdenes al sol, y no da su luz; y quien guarda las estrellas de brillar.
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 Por cuya mano se extendieron los cielos, y quién camina sobre las olas del mar:
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 Que hizo el Oso y Orión, y el cúmulo de estrellas, y los lugares secretos del sur;
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 ¿Quién hace grandes cosas incomprensibles? Sí, maravillas sin número.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Mira, pasa a mi lado y no lo veo; sigue adelante, pero no tengo conocimiento de él.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Si él extiende su mano para tomar, ¿por quién puede ser devuelta? ¿Quién le puede decir: ¿Qué estás haciendo?
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 La ira de Dios no puede volverse atrás; Los ayudantes de Rahab, monstruo marino, se humillaron debajo de él.
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 ¿Cuánto menos puedo darle una respuesta, usando las palabras correctas para discutir con él?
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Aunque mi causa fuera buena, no podría dar una respuesta; Pediría la gracia de aquel quién es mi Juez.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Si lo hubiera llamado, y él me respondiera, no tendría fe en que escucharía mi voz.
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 Porque su tormenta me quebranta, y mis heridas aumentan sin causa.
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 No me dejaría respirar, pero estaría lleno de amargo dolor.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 Si es una cuestión de fuerza, él es poderoso y si se trata de una causa legal, él dice: ¿Quién me dará un día fijo?
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Aunque estaba en lo correcto, mi boca me condenaría; No he hecho mal; pero esto me hace inicuo.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Si fuera perfecto; No conocería mi alma; despreciaría mi vida.
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 Es lo mismo para mí; por eso digo: Él pone fin al pecador y al que no ha hecho nada malo juntos.
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 Si la muerte viene repentinamente, él se ríe de las pruebas de aquellos que no han hecho nada malo.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 La tierra es dada al poder del malvado; los rostros de sus jueces están cubiertos; Si no es por él, ¿quién lo ha hecho?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 Mis días van más rápido que un corredor; huyen y no ven él bien.
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 Se apresuran como botes veloces, como un águila que cae repentinamente sobre su comida.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 Si digo, olvidaré mi dolor, dejaré que mi rostro ya no esté triste y me alegraré;
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 Temeroso soy de todos mis dolores; Estoy seguro de que no seré libre del pecado en tus ojos.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 ¡No me dejarás estar libre de pecado! ¿Por qué entonces me tomo la molestia de esforzarme?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 Si me lavan con agua de la nieve, y me limpio las manos con jabón;
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 Entonces cuando me empujen al sepulcro, mi propia ropa me aborrecerá.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 Porque él no es un hombre como yo, para decirle que, podamos unirnos ante un juez.
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 No hay nadie que tome una decisión entre nosotros, que podría tener control sobre nosotros.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Que quite de mi su vara y su temor no me espante.
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 Entonces diría lo que tengo en mente sin temor de él; porque no hay causa de miedo en mí.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.

< Job 9 >