Job 3

1 Entonces, abriendo su boca y maldiciendo el día de su nacimiento,

Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

2 Job dijo:

Nebo mluvě Job, řekl:

3 Perezca el día de mi nacimiento y la noche en que se dijo: Un niño es concebido.

Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

4 Que ese día, hubiera sido oscuro; y Dios no hubiera tomado nota de esto desde lo alto, y no hubiera resplandecido la luz del día;

Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

5 Deja que la oscuridad y la noche negra sea su redentor; deja que se cubra con una nube; Deja que las sombras oscuras del día te envíen miedo.

Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

6 En cuanto a esa noche que la oscuridad espesa la tome; Que no tenga gozo entre los días del año; Que no venga en el número de los meses.

Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

7 En cuanto a esa noche, que hubiera sido estéril; Que ninguna voz de alegría hubiera sonado en ella;

Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

8 Que la maldigan los que ponen una maldición en el día; que están listos para despertar a Leviatán.

Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

9 Sean oscuras sus estrellas de la mañana; Que esté buscando luz, pero que no la tenga; Que no vea los rayos del alba.

Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

10 Porque no cerró las puertas del vientre de mi madre, ni oculto los problemas de mis ojos.

Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

11 ¿Por qué la muerte no me tomó cuando salí del cuerpo de mi madre, por qué no, cuando salí del vientre, entregue mi espíritu?

Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

12 ¿Por qué hubo rodillas que me recibieron o por qué los pechos para que me den leche?

Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

13 Porque entonces podría haber ido a mi descanso en silencio, y en el sueño, haber estado en paz,

Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

14 Con los reyes y los sabios de la tierra, que edificaron grandes casas para sí mismos;

S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

15 O con los gobernantes que tenían oro, y cuyas casas estaban llenas de plata;

Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

16 O como un aborto de niño que nunca podría haber existido; Como niños pequeños que no han visto la luz.

Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

17 Allí dejan de perturbar los malvados, y aquellos cuyas fuerzas han llegado a su fin tienen descanso.

Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

18 Allí los prisioneros están en paz juntos. La voz del capataz no vuelve a sus oídos.

Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

19 El pequeño y el grande están allí, y el siervo está libre de su amo.

Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

20 ¿Por qué le da luz al que está en problemas, y la vida al alma amarga;

Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

21 Para aquellos cuyo deseo es la muerte, pero no viene; que la buscan más que la riqueza secreta;

Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

22 ¿Que se alegran con gran gozo y se regocijan cuando llegan a su último lugar de descanso;

Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

23 Pporque se le da luz a un hombre que no sabe por donde va, y que está acorralado por Dios?

Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

24 En lugar de mi comida tengo pena, y de mí salen gritos de dolor como agua.

Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

25 Porque lo que estaba temiendo ha venido sobre mi y de lo cual tengo miedo me aconteció.

To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

26 No tengo paz, ni silencio, ni descanso; nada más que el dolor viene sobre mí.

Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.