Salmos 17

1 Oración de David. Oye, oh SEÑOR, justicia; está atento a mi clamor; escucha mi oración hecha sin labios de engaño.

Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.

2 De delante de tu rostro salga mi juicio; vean tus ojos la rectitud.

Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.

3 Tú has probado mi corazón, me has visitado de noche; me has refinado, y nada inicuo hallaste; lo que pensé, no pasó mi boca.

Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.

4 Para las obras humanas, por la palabra de tus labios yo observé los caminos del violento.

Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.

5 Sustenta mis pasos en tus caminos, para que mis pies no resbalen.

Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

6 Yo te he invocado, por cuanto tú me oyes, oh Dios: Inclina a mí tu oído, escucha mi palabra.

Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

7 Haz maravillosas tus misericordias, salvador de los que en ti confían, de los que se levantan contra tu diestra.

Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

8 Guárdame como lo negro de la niña del ojo, escóndeme con la sombra de tus alas.

Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

9 De delante de los malos que me oprimieron, de mis enemigos que me cercan por la vida.

Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

10 Cerrados están con su grosura; con su boca hablan soberbiamente.

Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

11 Nuestros pasos nos han cercado ahora; puestos tienen sus ojos para echarnos por tierra.

Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

12 Parecen al león que desea hacer presa, y al leoncillo que está escondido.

Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

13 Levántate, oh SEÑOR; prevén su encuentro, póstrale; libra mi alma del malo con tu espada;

Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

14 de los hombres con tu mano, oh SEÑOR, de los hombres de mundo, cuya parte es en esta vida, y cuyo vientre está lleno de tu despensa: sacian a sus hijos, y dejan el resto a su familia.

Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

15 Yo en justicia veré tu rostro; seré saciado cuando despertaré a tu semejanza.

Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.