Salmos 139

1 Al Vencedor: de David: Salmo. SEÑOR, tú me has examinado y conocido.

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

2 Tú has conocido mi sentarme y mi levantarme, has entendido desde lejos mis pensamientos.

Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

3 Mi andar y mi reposo has ceñido, y todos mis caminos has aparejado.

Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

4 Pues aun no está la palabra en mi lengua, y he aquí, oh SEÑOR, tú la supiste toda.

Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

5 Rostro y envés tú me formaste, y sobre mí pusiste tu mano.

Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

6 Más maravillosa es su ciencia que mi capacidad; alta es, no puedo comprenderla.

Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

7 ¿Adónde me iré de tu Espíritu? ¿Y adónde huiré de tu presencia?

Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

8 Si subiere a los cielos, allí estás tú; y si hiciere mi estrado en el infierno, hete allí. (Sheol h7585)

Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)

9 Si tomare las alas del alba, y habitare en el extremo del mar,

Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

10 aun allí me guiará tu mano, y me asirá tu diestra.

I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

11 Si dijere: Ciertamente las tinieblas me encubrirán; aun la noche resplandecerá por causa de mí.

Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

12 Aun las tinieblas no encubren de ti, y la noche resplandece como el día; las tinieblas son como la luz.

Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

13 Porque tú poseíste mis riñones; me cubriste en el vientre de mi madre.

Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

14 Te alabaré; porque me formaste de una manera formidable y maravillosa; y ésto mi alma conoce en gran manera.

Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

15 No fue encubierto mi cuerpo de ti, aunque yo fui hecho en secreto, y entretejido en lo profundo de la tierra.

Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

16 Tus ojos vieron mi cuerpo aun imperfecto, y en tu libro todos mis miembros estaban escritos; que fueron luego formados, sin faltar uno de ellos.

Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

17 Así que ¡cuán preciosos me son, oh Dios, tus pensamientos! ¡Cuán multiplicadas son sus cuentas!

Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

18 Si los cuento, se multiplican más que la arena; despierto, y aún estoy contigo.

Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

19 De cierto, oh Dios, matarás al impío; apartaos, pues, de mí, los varones sanguinarios,

Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

20 que te dicen blasfemias; se ensoberbecen en vano tus enemigos.

Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

21 ¿No tuve en odio, oh SEÑOR, a los que te aborrecen, y peleo contra tus enemigos?

Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?

22 De entero odio los aborrecí; los tuve por enemigos.

Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.

23 Examíname, oh Dios, y conoce mi corazón; pruébame y conoce mis pensamientos;

Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

24 y ve si hay en mí camino de perversidad, y guíame en el camino eterno.

A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.