Proverbios 4

1 Oíd, hijos, el castigo del padre; y estad atentos para que sepáis inteligencia.

Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.

2 Porque os doy buena enseñanza; no desamparéis mi ley.

Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.

3 Porque yo fui hijo de mi padre, delicado y único delante de mi madre.

Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,

4 Y él me enseñaba, y me decía: Sustente tu corazón mis razones, guarda mis mandamientos, y vivirás.

On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.

5 Adquiere sabiduría, adquiere inteligencia; no te olvides ni te apartes de las razones de mi boca;

Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.

6 no la dejes, y ella te guardará; ámala, y te conservará.

Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.

7 Sabiduría primero que todo; adquiere sabiduría; y ante toda tu posesión adquiere inteligencia.

Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.

8 Crece en ella, y ella te engrandecerá; ella te honrará, cuando tú la hubieres abrazado.

Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.

9 Dará a tu cabeza aumento de gracia; corona de hermosura te entregará.

Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.

10 Oye, hijo mío, y recibe mis razones; y se te multiplicarán años de vida.

Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.

11 Por el camino de la sabiduría te he encaminado, y por veredas derechas te he hecho andar.

Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.

12 Cuando anduvieres por ellas no se estrecharán tus pasos; y si corrieres, no tropezarás.

Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.

13 Ten el castigo, no lo dejes; guárdalo, porque eso es tu vida.

Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.

14 No entres por la vereda de los impíos, ni vayas por el camino de los malos.

Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.

15 Desampárala, no pases por ella; apártate de ella, y pasa.

Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.

16 Porque no duermen ellos, si no hicieren mal; y pierden su sueño, si no han hecho caer.

Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,

17 Porque comen pan de maldad, y beben vino de violencia.

Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.

18 Mas la vereda de los justos es como la luz del lucero, que va en aumento hasta que el día es perfecto.

Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.

19 El camino de los impíos es como la oscuridad; no saben en qué tropiezan.

Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.

20 Hijo mío, está atento a mis palabras; inclina tu oído a mis razones.

Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.

21 No se aparten de tus ojos; guárdalas en medio de tu corazón.

Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.

22 Porque son vida a los que las hallan, y medicina a toda su carne.

Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.

23 Sobre toda cosa guardada, guarda tu corazón; porque de él mana la vida.

Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.

24 Aparta de ti la perversidad de la boca, y aleja de ti la iniquidad de labios.

Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.

25 Tus ojos miren lo recto, y tus párpados enderecen tu camino delante de ti.

Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.

26 Pesa la vereda de tus pies, y todos tus caminos sean ordenados.

Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.

27 No te desvíes a diestra, ni a siniestra; aparta tu pie del mal.

Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.