Job 32

1 Y cesaron estos tres varones de responder a Job, por cuanto él era justo en sus ojos.

A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

2 Entonces Eliú hijo de Baraquel, buzita, de la familia de Ram, se enojó con furor contra Job; se enojó con furor, por cuanto se justificaba a sí mismo más que a Dios.

Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

3 Se enojó asimismo con furor contra sus tres amigos, por cuanto no hallaban qué responder, habiendo condenado a Job.

Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

4 Y Eliú había esperado a Job en la disputa, porque todos eran más viejos de días que él.

Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

5 Pero viendo Eliú que no había respuesta en la boca de aquellos tres varones, su furor se encendió.

Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

6 Y respondió Eliú hijo de Baraquel, buzita, y dijo: Yo soy menor de días y vosotros viejos; por tanto he tenido miedo, y he temido de declararos mi opinión.

I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

7 Yo decía: Los días hablarán, y la muchedumbre de años declarará sabiduría.

Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

8 Ciertamente espíritu hay en el hombre, e inspiración del Omnipotente los hace que entiendan.

Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

9 No los grandes son los sabios, ni los viejos entienden el derecho.

Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

10 Por tanto yo dije: Escuchadme; declararé yo también mi sabiduría.

A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

11 He aquí yo he esperado a vuestras razones, he escuchado vuestros argumentos, entre tanto que buscábais palabras.

Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

12 Y aun os he considerado, y he aquí que no hay de vosotros quién redarguya a Job, y responda a sus razones.

A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

13 Para que no digáis: Nosotros hemos hallado sabiduría; que conviene que Dios lo derribe, y no el hombre.

Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

14 Ahora bien, Job no dirigió a mí sus palabras, ni yo le responderé con vuestras razones.

Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

15 Se espantaron, no respondieron más; se les fueron las hablas.

Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

16 Y yo esperé, porque no hablaban, antes pararon, y no respondieron más.

Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

17 Por eso yo también responderé mi parte, también yo declararé mi opinión.

Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

18 Porque lleno estoy de palabras, y el espíritu de mi corazón me constriñe.

Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

19 De cierto mi corazón está como el vino que no tiene respiradero, y se rompe como odres nuevos.

Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

20 Hablaré pues y respiraré; abriré mis labios, y responderé.

Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

21 No haré ahora acepción de personas, ni usaré con hombre de títulos lisonjeros.

Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

22 Porque no sé hablar lisonjas; de otra manera en breve mi Hacedor me consuma.

Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.