Job 3
1 Después de esto abrió Job su boca, y maldijo su día.
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 Y exclamó Job, y dijo:
Nebo mluvě Job, řekl:
3 Perezca el día en que yo fui nacido, y la noche que dijo: Varón es concebido.
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 Aquel día fuera tinieblas, y Dios no curara de él desde arriba, ni claridad resplandeciera sobre él.
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Aféenlo tinieblas y sombra de muerte; reposara sobre él nublado, que lo hiciera horrible como día caluroso.
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 Aquella noche ocupara oscuridad, ni fuera contada entre los días del año, ni viniera en el número de los meses.
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 ¡Oh, si fuere aquella noche solitaria, que no viniera en ella canción!
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Maldijéranla los que maldicen al día, los que se aparejan para levantar su llanto.
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Las estrellas de su alba fueran oscurecidas; esperaran la luz, y no viniera, ni viera los párpados de la mañana;
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 por cuanto no cerró las puertas del vientre donde yo estaba, ni escondió de mis ojos la miseria.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 ¿Por qué no morí yo desde la matriz, o fui traspasado saliendo del vientre?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 ¿Por qué me previnieron las rodillas? ¿Y para qué los senos que mamase?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 Pues que ahora yaciera yo, y reposara; durmiera, y entonces tuviera reposo,
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 con los reyes y con los consejeros de la tierra, que edifican para sí los desiertos;
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 o con los príncipes que poseen el oro, que llenan sus casas de plata.
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 O ¿ por qué no fui escondido como abortivo, como los pequeñitos que nunca vieron luz?
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 Allí los impíos dejaron el miedo, y allí descansaron los de cansadas fuerzas.
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 Allí también reposaron los cautivos; no oyeron la voz del exactor.
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 Allí está el chico y el grande; allí es el siervo libre de su señor.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 ¿Por qué dio luz al trabajado, y vida a los amargos de ánimo?
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 Que esperan la muerte, y no la hay; y la buscan más que tesoros.
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 Que se alegran sobremanera, y se gozan cuando hallan el sepulcro.
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 Al hombre que no sabe por donde vaya, y que Dios lo encerró.
Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 Porque antes que mi pan, viene mi suspiro; y mis gemidos corren como aguas.
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 Porque el temor que me espantaba me ha venido, y me ha acontecido lo que temía.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 Nunca tuve paz, nunca me aseguré, ni nunca me reposé; y me vino turbación.
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
