Job 29

1 Y volvió Job a tomar su propósito, y dijo:

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2 ¡Quién me volviese como en los meses pasados, como en los días cuando Dios me guardaba,

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3 cuando hacía resplandecer su candela sobre mi cabeza, a la luz de la cual yo caminaba en la oscuridad;

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4 como fue en los días de mi juventud, cuando Dios era familiar en mi tienda;

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5 cuando aún el Omnipotente estaba conmigo, y mis hijos alrededor de mí;

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6 cuando lavaba yo mis caminos con manteca, y la piedra me derramaba ríos de aceite!

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7 Cuando salía a la puerta a juicio, y en la plaza hacía aparejar mi silla,

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8 Los jóvenes me veían, y se escondían; y los viejos se levantaban, y estaban en pie.

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9 Los príncipes detenían sus palabras; ponían la mano sobre su boca;

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10 la voz de los principales se ocultaba, y su lengua se pegaba a su paladar;

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11 cuando los oídos que me oían, me llamaban bienaventurado, y los ojos que me veían, me daban testimonio.

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12 Porque libraba al pobre que gritaba, y al huérfano que carecía de ayudador.

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13 La bendición del que se iba a perder venía sobre mí; y al corazón de la viuda daba alegría.

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14 Me vestía de justicia, y ella me cubría como un manto; y mi diadema era juicio.

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15 Yo era ojos al ciego, y pies al cojo.

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16 A los menesterosos era padre; y de la causa que no entendía, me informaba con diligencia.

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17 Y quebraba los colmillos del inicuo, y de sus dientes hacía soltar la presa.

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18 Y decía yo: En mi nido moriré, y como arena multiplicaré días.

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19 Mi raíz está abierta junto a las aguas, y en mis ramas permanecerá rocío.

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20 Mi honra se renueva conmigo, y mi arco se renueva en mi mano.

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21 Me oían, y esperaban; y callaban a mi consejo.

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22 Tras mi palabra no replicaban, mas mi razón destilaba sobre ellos.

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23 Me esperaban como a la lluvia, y abrían su boca como a la lluvia tardía.

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24 Si me reía a ellos, no lo creían; y no abatían la luz de mi rostro.

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25 Aprobaba el camino de ellos, y me sentaba en cabecera; y moraba como rey en el ejército, como el que consuela llorosos.

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.