Job 17
1 Mi aliento está corrompido, mis días son cortados, y me está aparejado el sepulcro.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 Ya no hay conmigo sino escarnecedores, en cuyas amarguras se detienen mis ojos.
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Pon ahora, dame fianzas contigo; ¿quién tocará ahora mi mano?
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 Porque a éstos has tú escondido su corazón de entendimiento; por tanto, no los ensalzarás.
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 El que denuncia lisonjas a su prójimo, los ojos de sus hijos desfallezcan.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 El me ha puesto por parábola de pueblos, y delante de ellos he sido como tamboril.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 Y mis ojos se oscurecieron de desabrimiento, y todos mis pensamientos han sido como sombra.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 Los rectos se maravillarán de esto, y el inocente se despertará contra el hipócrita.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 El justo retendrá su carrera, y el limpio de manos aumentará la fuerza.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 Pero volved todos vosotros, y venid ahora, que no hallaré entre vosotros sabio.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 Mis días se pasaron, y mis pensamientos fueron arrancados, los designios de mi corazón.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 Me pusieron la noche por día, y la luz se acorta delante de las tinieblas.
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 A la huesa tengo dicho: Mi padre eres tú; a los gusanos: Mi madre y mi hermano.
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 ¿Dónde pues estará ahora mi esperanza? Y mi esperanza ¿quién la verá?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
