Salmos 77

1 Al Músico principal: para Jeduthún: Salmo de Asaph. CON mi voz clamé á Dios, á Dios clamé, y él me escuchará.

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

2 Al Señor busqué en el día de mi angustia: mi mal corría de noche, y no cesaba: mi alma rehusaba consuelo.

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

3 Acordábame de Dios, y gritaba: quejábame, y desmayaba mi espíritu. (Selah)

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

4 Tenías los párpados de mis ojos: estaba yo quebrantado, y no hablaba.

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

5 Consideraba los días desde el principio, los años de los siglos.

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

6 Acordábame de mis canciones de noche; meditaba con mi corazón, y mi espíritu inquiría.

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

7 ¿Desechará el Señor para siempre, y no volverá más á amar?

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

8 ¿Hase acabado para siempre su misericordia? ¿hase acabado la palabra suya para generación y generación?

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

9 ¿Ha olvidado Dios el tener misericordia? ¿ha encerrado con ira sus piedades? (Selah)

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

10 Y dije: Enfermedad mía es esta; [traeré pues á la memoria] los años de la diestra del Altísimo.

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

11 Acordaréme de las obras de JAH: sí, haré yo memoria de tus maravillas antiguas.

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

12 Y meditaré en todas tus obras, y hablaré de tus hechos.

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

13 Oh Dios, en santidad es tu camino: ¿qué Dios grande como el Dios nuestro?

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

14 Tú eres el Dios que hace maravillas: tú hiciste notoria en los pueblos tu fortaleza.

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

15 Con tu brazo redimiste á tu pueblo, á los hijos de Jacob y de José. (Selah)

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

16 Viéronte las aguas, oh Dios; viéronte las aguas, temieron; y temblaron los abismos.

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

17 Las nubes echaron inundaciones de aguas; tronaron los cielos, y discurrieron tus rayos.

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

18 [Anduvo] en derredor el sonido de tus truenos; los relámpagos alumbraron el mundo; estremecióse y tembló la tierra.

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

19 En la mar fué tu camino, y tus sendas en las muchas aguas; y tus pisadas no fueron conocidas.

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

20 Condujiste á tu pueblo como ovejas, por mano de Moisés y de Aarón.

Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.