Salmos 132
1 Cántico gradual. ACUÉRDATE, oh Jehová, de David, [y] de toda su aflicción;
Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 Que juró él á Jehová, prometió al Fuerte de Jacob:
Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 No entraré en la morada de mi casa, ni subiré sobre el lecho de mi estrado;
Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 No daré sueño á mis ojos, ni á mis párpados adormecimiento,
Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 Hasta que halle lugar para Jehová, moradas para el Fuerte de Jacob.
Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 He aquí, en Ephrata oímos de ella: hallámosla en los campos del bosque.
Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 Entraremos en sus tiendas; encorvarnos hemos al estrado de sus pies.
Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 Levántate, oh Jehová, á tu reposo; tú y el arca de tu fortaleza.
Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Tus sacerdotes se vistan de justicia, y regocíjense tus santos.
Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 Por amor de David tu siervo no vuelvas de tu ungido el rostro.
Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 En verdad juró Jehová á David, no se apartará de ellos: Del fruto de tu vientre pondré sobre tu trono.
Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 Si tus hijos guardaren mi alianza, y mi testimonio que yo les enseñaré, sus hijos también se sentarán sobre tu trono para siempre.
Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 Porque Jehová ha elegido á Sión; deseóla por habitación para sí.
Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 Este es mi reposo para siempre: aquí habitaré, porque la he deseado.
Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 A su mantenimiento daré bendición: sus pobres saciaré de pan.
Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 Asimismo vestiré á sus sacerdotes de salud, y sus santos darán voces de júbilo.
A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 Allí haré reverdecer el cuerno de David: he prevenido lámpara á mi ungido.
Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 A sus enemigos vestiré de confusión: mas sobre él florecerá su corona.
Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
