Salmos 104
1 BENDICE, alma mía, á Jehová. Jehová, Dios mío, mucho te has engrandecido; haste vestido de gloria y de magnificencia.
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 El que se cubre de luz como de vestidura, que extiende los cielos como una cortina;
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Que establece sus aposentos entre las aguas; el que pone las nubes por su carroza, el que anda sobre las alas del viento;
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 El que hace á sus ángeles espíritus, sus ministros al fuego flameante.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 El fundó la tierra sobre sus basas; no será jamás removida.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Con el abismo, como con vestido, la cubriste; sobre los montes estaban las aguas.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 A tu reprensión huyeron; al sonido de tu trueno se apresuraron;
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 Subieron los montes, descendieron los valles, al lugar que tú les fundaste.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Pusísteles término, el cual no traspasarán; ni volverán á cubrir la tierra.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 [Tú eres] el que envías las fuentes por los arroyos; van entre los montes.
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 Abrevan á todas las bestias del campo: quebrantan su sed los asnos montaraces.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Junto á aquellos habitarán las aves de los cielos; entre las ramas dan voces.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 El que riega los montes desde sus aposentos: del fruto de sus obras se sacia la tierra.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 El que hace producir el heno para las bestias, y la hierba para el servicio del hombre; sacando el pan de la tierra.
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 Y el vino que alegra el corazón del hombre, [y] el aceite que hace lucir el rostro, y el pan que sustenta el corazón del hombre.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Llénanse de [jugo] los árboles de Jehová, los cedros del Líbano que él plantó.
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Allí anidan las aves; en las hayas [hace] su casa la cigüeña.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 Los montes altos para las cabras monteses; las peñas, madrigueras para los conejos.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Hizo la luna para los tiempos: el sol conoce su ocaso.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Pone las tinieblas, y es la noche: en ella corretean todas las bestias de la selva.
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 Los leoncillos braman á la presa, y para buscar de Dios su comida.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Sale el sol, recógense, y échanse en sus cuevas.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Sale el hombre á su hacienda, y á su labranza hasta la tarde.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 ¡Cuán muchas son tus obras, oh Jehová! Hiciste todas ellas con sabiduría: la tierra está llena de tus beneficios.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 [Asimismo] esta gran mar y ancha de términos: en ella pescados sin número, animales pequeños y grandes.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Allí andan navíos; allí este leviathán que hiciste para que jugase en ella.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Todos ellos esperan en ti, para que les des su comida á su tiempo.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Les das, recogen; abres tu mano, hártanse de bien.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Escondes tu rostro, túrbanse: les quitas el espíritu, dejan de ser, y tórnanse en su polvo.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Envías tu espíritu, críanse: y renuevas la haz de la tierra.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Sea la gloria de Jehová para siempre; alégrese Jehová en sus obras;
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 El cual mira á la tierra, y ella tiembla; toca los montes, y humean.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 A Jehová cantaré en mi vida: á mi Dios salmearé mientras viviere.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Serme ha suave hablar de él: yo me alegraré en Jehová.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Sean consumidos de la tierra los pecadores, y los impíos dejen de ser. Bendice, alma mía, á Jehová. Aleluya.
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
