Proverbios 5
1 HIJO mío, está atento á mi sabiduría, y á mi inteligencia inclina tu oído;
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 Para que guardes consejo, y tus labios conserven la ciencia.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 Porque los labios de la extraña destilan miel, y su paladar es más blando que el aceite:
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 Mas su fin es amargo como el ajenjo, agudo como cuchillo de dos filos.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 Sus caminos son instables; no [los] conocerás, si no considerares el camino de vida.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Ahora pues, hijos, oidme, y no os apartéis de las razones de mi boca.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Aleja de ella tu camino, y no te acerques á la puerta de su casa;
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 Porque no des á los extraños tu honor, y tus años á cruel;
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 Porque no se harten los extraños de tu fuerza, y tus trabajos [estén] en casa del extraño;
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 Y gimas en tus postrimerías, cuando se consumiere tu carne y tu cuerpo,
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 Y digas: ¡Cómo aborrecí el consejo, y mi corazón menospreció la reprensión;
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 Y no oí la voz de los que me adoctrinaban, y á los que me enseñaban no incliné mi oído!
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 Casi en todo mal he estado, en medio de la sociedad y de la congregación.
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Bebe el agua de tu cisterna, y los raudales de tu pozo.
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Derrámense por de fuera tus fuentes, en las plazas los ríos de aguas.
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Sean para ti solo, y no para los extraños contigo.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Sea bendito tu manantial; y alégrate con la mujer de tu mocedad.
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 [Como] cierva amada y graciosa corza, sus pechos te satisfagan en todo tiempo; y en su amor recréate siempre.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 ¿Y por qué, hijo mío, andarás ciego con la ajena, y abrazarás el seno de la extraña?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Pues que los caminos del hombre están ante los ojos de Jehová, y él considera todas sus veredas.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 Prenderán al impío sus propias iniquidades, y detenido será con las cuerdas de su pecado.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 El morirá por falta de corrección; y errará por la grandeza de su locura.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
