< Job 39 >
1 ¿Sabes tú el tiempo en que paren las cabras monteses? ¿ó miraste tú las ciervas cuando están pariendo?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 ¿Contaste tú los meses de su preñez, y sabes el tiempo cuando han de parir?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 Encórvanse, hacen salir sus hijos, pasan sus dolores.
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Sus hijos están sanos, crecen con el pasto: salen y no vuelven á ellas.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 ¿Quién echó libre al asno montés, y quién soltó sus ataduras?
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 Al cual yo puse casa en la soledad, y sus moradas en lugares estériles.
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 Búrlase de la multitud de la ciudad: no oye las voces del arriero.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 Lo oculto de los montes es su pasto, y anda buscando todo lo que está verde.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 ¿Querrá el unicornio servirte á ti, ni quedar á tu pesebre?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 ¿Atarás tú al unicornio con su coyunda para el surco? ¿labrará los valles en pos de ti?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 ¿Confiarás tú en él, por ser grande su fortaleza, y le fiarás tu labor?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 ¿Fiarás de él que te tornará tu simiente, y que [la] allegará en tu era?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 ¿[Diste tú] hermosas alas al pavo real, ó alas y plumas al avestruz?
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 El cual desampara en la tierra sus huevos, y sobre el polvo los calienta,
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 Y olvídase de que los pisará el pie, y que los quebrará bestia del campo.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Endurécese para con sus hijos, como si no fuesen suyos, no temiendo que su trabajo haya sido en vano:
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 Porque le privó Dios de sabiduría, y no le dió inteligencia.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 Luego que se levanta en alto, búrlase del caballo y de su jinete.
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 ¿Diste tú al caballo la fortaleza? ¿vestiste tú su cerviz de relincho?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 ¿Le intimidarás tú como á alguna langosta? El resoplido de su nariz es formidable:
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 Escarba la tierra, alégrase en su fuerza, sale al encuentro de las armas:
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 Hace burla del espanto, y no teme, ni vuelve el rostro delante de la espada.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 Contra él suena la aljaba, el hierro de la lanza y de la pica:
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 Y él con ímpetu y furor escarba la tierra, sin importarle el sonido de la bocina;
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 [Antes como] que dice entre los clarines: ¡Ea!, y desde lejos huele la batalla, el grito de los capitanes, y la vocería.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 ¿Vuela el gavilán por tu industria, y extiende hacia el mediodía sus alas?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 ¿Se remonta el águila por tu mandamiento, y pone en alto su nido?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 Ella habita y está en la piedra, en la cumbre del peñasco y de la roca.
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 Desde allí acecha la comida: sus ojos observan de muy lejos.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 Sus pollos chupan la sangre: y donde hubiere cadáveres, allí está.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.