Job 29

1 Y VOLVIÓ Job á tomar su propósito, y dijo:

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2 ¡Quién me tornase como en los meses pasados, como en los días que Dios me guardaba,

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3 Cuando hacía resplandecer su candela sobre mi cabeza, á la luz de la cual yo caminaba en la oscuridad;

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4 Como fué en los días de mi mocedad, cuando el secreto de Dios estaba en mi tienda;

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5 Cuando aun el Omnipotente estaba conmigo, y mis hijos alrededor de mí;

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6 Cuando lavaba yo mis caminos con manteca, y la piedra me derramaba ríos de aceite!

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7 Cuando salía á la puerta á juicio, y en la plaza hacía preparar mi asiento,

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8 Los mozos me veían, y se escondían; y los viejos se levantaban, y estaban en pie;

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9 Los príncipes detenían sus palabras, ponían la mano sobre su boca;

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10 La voz de los principales se ocultaba, y su lengua se pegaba á su paladar:

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11 Cuando los oídos que me oían, me llamaban bienaventurado, y los ojos que me veían, me daban testimonio:

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12 Porque libraba al pobre que gritaba, y al huérfano que carecía de ayudador.

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13 La bendición del que se iba á perder venía sobre mí; y al corazón de la viuda daba alegría.

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14 Vestíame de justicia, y ella me vestía como un manto; y mi toca era juicio.

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15 Yo era ojos al ciego, y pies al cojo.

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16 A los menesterosos era padre; y de la causa que no entendía, me informaba con diligencia:

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17 Y quebraba los colmillos del inicuo, y de sus dientes hacía soltar la presa.

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18 Y decía yo: En mi nido moriré, y como arena multiplicaré días.

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19 Mi raíz estaba abierta junto á las aguas, y en mis ramas permanecía el rocío.

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20 Mi honra se renovaba en mí, y mi arco se corroboraba en mi mano.

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21 Oíanme, y esperaban; y callaban á mi consejo.

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22 Tras mi palabra no replicaban, y mi razón destilaba sobre ellos.

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23 Y esperábanme como á la lluvia, y abrían su boca [como] á la lluvia tardía.

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24 Si me reía con ellos, no lo creían: y no abatían la luz de mi rostro.

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25 Calificaba yo el camino de ellos, y sentábame en cabecera; y moraba como rey en el ejército, como el que consuela llorosos.

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.