Job 24

1 PUESTO que no son ocultos los tiempos al Todopoderoso, ¿por qué los que le conocen no ven sus días?

Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?

2 Traspasan los términos, roban los ganados, y apaciéntanlos.

Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.

3 Llévanse el asno de los huérfanos; prenden el buey de la viuda.

Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.

4 Hacen apartar del camino á los menesterosos: y todos los pobres de la tierra se esconden.

Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.

5 He aquí, como asnos monteses en el desierto, salen á su obra madrugando para robar; el desierto es mantenimiento de sus hijos.

Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.

6 En el campo siegan su pasto, y los impíos vendimian la viña [ajena].

Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.

7 Al desnudo hacen dormir sin ropa, y que en el frío no tenga cobertura.

Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.

8 Con las avenidas de los montes se mojan, y abrazan las peñas sin tener abrigo.

A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.

9 Quitan el pecho á los huérfanos, y de sobre el pobre toman la prenda.

Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.

10 Al desnudo hacen andar sin vestido, y á los hambrientos quitan los hacecillos.

Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.

11 De dentro de sus paredes exprimen el aceite, pisan los lagares, y mueren de sed.

Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.

12 De la ciudad gimen los hombres, y claman las almas de los heridos de muerte: mas Dios no puso estorbo.

Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.

13 Ellos son los que, rebeldes á la luz, nunca conocieron sus caminos, ni estuvieron en sus veredas.

Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.

14 A la luz se levanta el matador, mata al pobre y al necesitado, y de noche es como ladrón.

Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.

15 El ojo del adúltero está aguardando la noche, diciendo: No me verá nadie: y esconde su rostro.

Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.

16 En las tinieblas minan las casas, que de día para sí señalaron; no conocen la luz.

Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.

17 Porque la mañana es á todos ellos como sombra de muerte; si son conocidos, terrores de sombra de muerte [los toman].

Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.

18 Son instables más que la superficie de las aguas; su porción es maldita en la tierra; no andarán por el camino de las viñas.

Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.

19 La sequía y el calor arrebatan las aguas de la nieve; y el sepulcro á los pecadores. (Sheol h7585)

Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili. (Sheol h7585)

20 Olvidaráse de ellos el seno materno; de ellos sentirán los gusanos dulzura; nunca más habrá de ellos memoria, y como un árbol serán los impíos quebrantados.

Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.

21 A la mujer estéril que no paría, afligió; y á la viuda nunca hizo bien.

Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.

22 Mas á los fuertes adelantó con su poder: levantóse, y no se da por segura la vida.

Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.

23 Le dieron á crédito, y se afirmó: sus ojos están sobre los caminos de ellos.

Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.

24 Fueron ensalzados por un poco, mas desaparecen, y son abatidos como cada cual: serán encerrados, y cortados como cabezas de espigas.

Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.

25 Y si no, ¿quién me desmentirá ahora, ó reducirá á nada mis palabras?

Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?