Job 17
1 MI ALIENTO está corrompido, acórtanse mis días, y me está aparejado el sepulcro.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 No hay conmigo sino escarnecedores, en cuya acrimonia se detienen mis ojos.
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Pon ahora, dame fianza para [litigar] contigo: ¿quién tocará ahora mi mano?
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 Porque [á éstos] has tú escondido su corazón de inteligencia: por tanto, no [los] ensalzarás.
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 El que denuncia lisonjas á sus prójimos, los ojos de sus hijos desfallezcan.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 El me ha puesto por parábola de pueblos, y delante [de ellos] he sido como tamboril.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 Y mis ojos se oscurecieron de desabrimiento, y mis pensamientos todos son como sombra.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 Los rectos se maravillarán de esto, y el inocente se levantará contra el hipócrita.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 No obstante, proseguirá el justo su camino, y el limpio de manos aumentará la fuerza.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 Mas volved todos vosotros, y venid ahora, que no hallaré entre vosotros sabio.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 Pasáronse mis días, fueron arrancados mis pensamientos, los designios de mi corazón.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 Pusieron la noche por día, y la luz se acorta delante de las tinieblas.
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 A la huesa tengo dicho: Mi padre eres tú; á los gusanos: Mi madre y mi hermana.
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 ¿Dónde pues estará ahora mi esperanza? y mi esperanza ¿quién la verá?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
