Salmos 137

1 Junto a los ríos de Babilonia, allí nos sentámos: también llorámos acordándonos de Sión.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 Sobre los sauces que están en medio de ella colgamos nuestras arpas.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 Cuando nos pedían allí, los que nos cautivaron, las palabras de la canción, colgadas nuestras arpas de alegría: Cantádnos de las canciones de Sión.

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 ¿Cómo cantaremos canción de Jehová en tierra de extraños?

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 Si me olvidare de ti, o! Jerusalem, mi diestra sea olvidada.

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 Mi lengua se pegue a mi paladar, si no me acordare de ti: si no hiciere subir a Jerusalem en el principio de mi alegría.

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 Acuérdate, o! Jehová, de los hijos de Edom en el día de Jerusalem; que decían: Descubríd, descubríd en ella hasta los cimientos.

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 Hija de Babilonia destruida, bienaventurado el que te pagará tu pago, que nos pagaste a nosotros.

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 Bienaventurado el que tomará, y estrellará tus niños contra las piedras.

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.