Proverbios 5
1 Hijo mío está atento a mi sabiduría, y a mi inteligencia inclina tu oído:
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 Para que guardes mis consejos; y tus labios conserven la ciencia.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 Porque los labios de la mujer extraña destilan panal de miel; y su paladar es más suave que el aceite:
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 Mas su fin es amargo como el ajenjo; agudo como espada de dos filos.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 Si no pesares el camino de vida, sus caminos son instables: no los conocerás.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Ahora pues, hijos, oídme, y no os apartéis de las razones de mi boca.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Aleja de ella tu camino; y no te acerques a la puerta de su casa.
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 Porque no des a los extraños tu honor; y tus años a cruel.
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 Porque no se harten los extraños de tu fuerza; y tus trabajos estén en casa del extraño:
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 Y gimas en tus postrimerías, cuando se consumiere tu carne y tu cuerpo,
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 Y digas: ¿Cómo aborrecí el castigo; y mi corazón menospreció la reprensión,
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 Y no oí la voz de los que me castigaban; y a los que me enseñaban no incliné mi oído?
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 Poco se faltó para que no cayese en todo mal, en medio de la compañía y de la congregación.
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Bebe el agua de tu cisterna, y las corrientes de tu pozo.
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Derrámense por de fuera tus fuentes: en las plazas los ríos de tus aguas.
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Sean para ti solo, y no para los extraños contigo.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Será bendito tu manadero; y alégrate de la mujer de tu mocedad.
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 Cierva amada, y graciosa cabra; sus pechos te hartarán en todo tiempo; y de su amor andarás ciego de continuo.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 ¿Y por qué andarás ciego, hijo mío, con la ajena, y abrazarás el seno de la extraña?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Pues que los caminos del hombre están delante de los ojos de Jehová, y él pesa todas sus veredas.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 Sus iniquidades prenderán al impío; y con las cuerdas de su pecado será detenido.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 Él morirá sin castigo; y por la multitud de su locura errará.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
