< Proverbios 17 >
1 Mejor es un bocado de pan seco, y en paz, que la casa de cuestión llena de víctimas.
Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2 El siervo prudente se enseñoreará del hijo deshonrador; y entre los hermanos partirá la herencia.
Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
3 Afinador a la plata, y fragua al oro: mas Jehová prueba los corazones.
Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
4 El malo está atento al labio inicuo; y el mentiroso escucha a la lengua maldiciente.
Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5 El que escarnece al pobre, afrenta a su hacedor; y el que se alegra en la calamidad ajena no será sin castigo.
Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6 Corona de los viejos son los hijos de los hijos; y la honra de los hijos, sus padres.
Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7 No conviene al insensato el labio excelente: ¿cuánto menos al príncipe el labio mentiroso?
Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8 Piedra preciosa es el presente en ojos de sus dueños: a donde quiera que se vuelve, da prosperidad.
Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9 El que cubre la prevaricación, busca amistad: mas el que reitera la palabra, aparta al príncipe.
Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10 Aprovecha la reprensión en el entendido, más que cien azotes en el insensato.
Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11 El rebelde no busca sino mal; y mensajero cruel será enviado contra él.
Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12 Encuentre con el hombre un oso, que le hayan quitado sus cachorros, y no un insensato en su locura.
Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13 El que da mal por bien, no se apartará mal de su casa.
Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14 Soltar las aguas es el principio de la contienda: pues antes que se revuelva el pleito, déjalo.
Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15 El que justifica al impío, y el que condena al justo, ambos a dos son abominación a Jehová.
Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16 ¿De qué sirve el precio en la mano del insensato para comprar sabiduría, no teniendo entendimiento?
K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
17 En todo tiempo ama el amigo: mas el hermano para la angustia es nacido.
Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18 El hombre falto de entendimiento toca la mano, fiando a otro delante de su amigo.
Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
19 La prevaricación ama, el que ama pleito; y el que alza su portada, busca quebrantamiento.
Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
20 El perverso de corazón nunca hallará bien; y el que revuelve con su lengua, caerá en mal.
Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
21 El que engendra al insensato, para su tristeza le engendra; y el padre del insensato no se alegrará.
Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
22 El corazón alegre hará buena disposición: mas el espíritu triste seca los huesos.
Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
23 El impío toma presentes del seno, para pervertir las veredas del derecho.
Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
24 En el rostro del entendido se parece la sabiduría: mas los ojos del insensato, hasta el cabo de la tierra.
Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
25 El hijo insensato es enojo a su padre; y amargura a la que le engendró.
K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26 Ciertamente condenar al justo, no es bueno: ni herir a los príncipes sobre el derecho.
Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
27 Detiene sus dichos el que sabe sabiduría; y de preciado espíritu es el hombre entendido.
Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28 Aun el insensato cuando calla, es contado por sabio: el que cierra sus labios es entendido.
Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.