Lamentaciones 3
1 Yo soy un hombre que vio aflicción en la vara de su enojo.
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 Guióme, y me llevó en tinieblas, mas no en luz.
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 Ciertamente contra mí volvió, y revolvió su mano todo el día.
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 Hizo envejecer mi carne y mi piel: quebrantó mis huesos.
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 Edificó contra mí, y cercó me de tóxico, y de trabajo.
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 Asentóme en oscuridades como los muertos para siempre.
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 Cercóme de seto, y no saldré: agravó mis grillos.
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 Aun cuando clamé, y di voces, cerró mi oración.
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 Cercó de seto mis caminos a piedra tajada: torció mis senderos.
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 Oso que asecha fue para mí, león en escondrijos.
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 Torció mis caminos, y despedazóme: tornóme asolado.
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 Su arco entesó, y púsome como blanco a la saeta.
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 Hizo entrar en mis riñones la saetas de su aljaba.
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 Fui escarnio a todo mi pueblo, canción de ellos todos los días.
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 Hartóme de amarguras, embriagóme de ajenjos.
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 Quebróme los dientes con cascajo, cubrióme de ceniza.
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 Y mi alma se alejó de la paz, olvidéme del bien.
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 Y dije: Pereció mi fortaleza, y mi esperanza de Jehová.
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 Acuérdate de mi aflicción, y de mi abatimiento, del ajenjo, y de la hiel.
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 Acordándose se acordará, porque mi alma es humillada en mí.
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 Esto reduciré a mi corazón; por tanto esperaré.
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 Misericordias de Jehová son, que no somos consumidos; porque sus misericordias nunca desfallecieron.
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 Nuevas cada mañana: grande es tu fe.
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 Mi parte es Jehová, dijo mi alma: por tanto a él esperaré.
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 Bueno es Jehová a los que en él esperan, al alma que le buscare.
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 Bueno es esperar callando en la salud de Jehová.
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 Bueno es al varón, si llevare el yugo desde su mocedad.
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 Asentarse ha solo, y callará; porque llevó sobre sí.
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 Pondrá su boca en el polvo, si quizá habrá esperanza.
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 Dará la mejilla al que le hiriere: hartarse ha de afrenta.
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 Porque el Señor no desechará para siempre.
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 Antes si afligiere, también se compadecerá según la multitud de sus misericordias.
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 Porque no aflige, ni congoja de su corazón a los hijos de los hombres.
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 Para desmenuzar debajo de sus pies todos los encarcelados de la tierra;
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 Para hacer apartar el derecho del hombre delante de la presencia del Altísimo;
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 Para trastornar al hombre en su causa, el Señor no lo sabe.
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 ¿Quién será pues aquel que diga, que vino algo que el Señor no mandó?
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 ¿De la boca del Altísimo no saldrá malo ni bueno?
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 ¿Por qué pues tiene dolor el hombre viviente, el hombre en su pecado?
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 Escudriñemos nuestros caminos, y busquemos, y volvámonos a Jehová.
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 Levantemos nuestros corazones con las manos a Dios en los cielos.
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 Nosotros habemos rebelado, y fuimos desleales: por tanto tú no perdonaste.
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 Tendiste la ira, y perseguístenos; mataste, no perdonaste.
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 Cubrístete de nube, porque no pasase la oración.
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 Raedura y abominación nos tornaste en medio de los pueblos.
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 Todos nuestros enemigos abrieron sobre nosotros su boca.
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 Temor, y lazo fue a nosotros, asolamiento, y quebrantamiento.
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 Ríos de aguas echan mis ojos por el quebrantamiento de la hija de mi pueblo.
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 Mis ojos destilan, y no cesan; porque no hay relajación,
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 Hasta que Jehová mire, y vea desde los cielos.
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 Mis ojos contristaron a mi alma por todas las hijas de mi ciudad.
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 Cazando me cazarón mis enemigos como a ave, sin porqué.
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 Ataron mi vida en mazmorra, y pusieron piedra sobre mí.
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 Aguas vinieron de avenida sobre mi cabeza: yo dije: Muerto soy.
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 Invoqué tu nombre, o! Jehová, desde la cárcel profunda.
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 Oíste mi voz: no escondas tu oído a mi clamor, para que yo respire.
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 Acercástete el día que te invoqué: dijiste: No temas.
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 Pleiteaste, Señor, la causa de mi alma, redimiste mi vida.
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 Tú has visto, o! Jehová, mi sin razón: pleitea mi causa.
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 Tú has visto, toda su venganza, todos sus pensamientos contra mí.
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 Tu has oído la afrenta de ellos, o! Jehová, todos sus pensamientos contra mí:
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 Los dichos de los que se levantaron contra mí, y su pensamiento contra mí siempre.
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 Su sentarse, y su levantarse mira: yo soy su canción.
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 Págales paga, o! Jehová, según la obra de sus manos.
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 Dáles ansia de corazón, dáles tu maldición.
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 Persíguelos en furor, y quebrántalos de debajo de los cielos, o! Jehová.
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
