< Job 41 >

1 ¿Sacarás tú al Leviatán con el anzuelo; y con la cuerda que le echares en su lengua?
Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
2 ¿Pondrás tú garfio en sus narices; y horadarás tú con espina su quijada?
Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
3 ¿Multiplicará él ruegos para contigo? ¿hablarte ha él a ti lisonjas?
Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
4 ¿Hará concierto contigo para que le tomes por siervo perpetuo?
Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
5 ¿Jugarás tú con él, como con pájaro? ¿y atarle has para tus niñas?
Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
6 ¿Harán banquete por causa de él los compañeros? ¿partirle han entre los mercaderes?
Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
7 ¿Cortarás tú con cuchillo su cuero, y con francado de pescadores su cabeza?
Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
8 Pon tu mano sobre él: acordarte has de la batalla, y nunca más tornarás.
Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
9 He aquí que tu esperanza será burlada; por que aun a su sola vista se desmayarán.
Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
10 Nadie hay tan osado que le despierte: ¿quién pues podrá estar delante de mí?
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
11 ¿Quién me previno para que yo se lo agradezca? todo lo que está debajo del cielo es mío.
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
12 Y no callaré sus miembros, y la cosa de sus fuerzas, y la gracia de su disposición.
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
13 ¿Quién descubrirá la delantera de su vestidura? ¿quién se llegará a él con freno doble?
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
14 ¿Quién abrirá las puertas de su rostro? Los ordenes de sus dientes espantan.
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
15 La gloria de su vestido es escudos fuertes, cerrados entre sí estrechamente.
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
16 El uno se junta con el otro, que viento no entra entre ellos.
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
17 El uno está pegado con el otro, están trabados entre sí, que no se pueden apartar.
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
18 Con sus estornudos enciende lumbre; y sus ojos son como los párpados del alba.
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
19 De su boca salen hachas de fuego, y proceden centellas de fuego.
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20 De sus narices sale humo, como de una olla, o caldero que hierve.
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
21 Su aliento enciende los carbones, y de su boca sale llama.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22 En su cerviz mora la fortaleza, y delante de él es deshecho el trabajo.
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
23 Las partes de su carne están pegadas entre sí: está firme su carne en él, y no se mueve.
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
24 Su corazón es firme como una piedra, y fuerte como la muela de debajo.
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
25 De su grandeza tienen temor los fuertes, y de sus desmayos se purgan.
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
26 Cuando alguno le alcanzare, ni espada, ni lanza, ni dardo, ni coselete, durará contra él.
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
27 El hierro estima por pajas, y el acero por leño podrido.
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
28 Saeta no le hace huir: las piedras de honda se le tornan armas.
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
29 Toda arma tiene por hojarascas, y del blandeamiento de la pica se burla,
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
30 Por debajo tiene agudas conchas: imprime su agudez en el suelo.
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
31 Hace hervir como una olla la profunda mar; y tórnala como una olla de ungüento.
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
32 En pos de sí hace resplandecer la senda, que parece que la mar es cana.
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
33 No hay sobre la tierra su semejante, hecho para nada temer.
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
34 Menosprecia toda cosa alta, es rey sobre todos los soberbios.
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.

< Job 41 >