< Job 10 >

1 Mi alma es cortada en mi vida: por tanto yo soltaré mi queja sobre mí, y hablaré con amargura de mi alma.
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2 Diré a Dios: No me condenes: házme entender por qué pleitéas conmigo.
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3 ¿Parécete bien que oprimas, y que deseches la obra de tus manos, y que favorezcas el consejo de los impíos?
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4 ¿Tienes tú ojos de carne? ¿ves tú como el hombre?
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5 ¿Tus días son como los días del hombre? ¿tus años son como los tiempos humanos,
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6 Que inquieras mi iniquidad, y busques mi pecado?
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7 Sobre saber tú que yo no soy impío: y que no hay quien de tu mano libre.
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8 Tus manos me formaron, y me hicieron todo al derredor: ¿y hásme de deshacer?
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9 Acuérdate ahora que como a lodo me hiciste: ¿y hásme de tornar en polvo?
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10 ¿No me fundiste como leche, y como un queso me cuajaste?
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11 Vestísteme de piel y carne, y cubrísteme de huesos y nervios.
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12 Vida y misericordia hiciste conmigo; y tu visitación guardó mi espíritu.
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13 Y estas cosas tienes guardadas en tu corazón: yo sé que esto está cerca de ti.
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14 Si yo pequé acecharme has tú, y no me limpiarás de mi iniquidad.
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15 Si fuere malo; ¡ay de mí! y si fuere justo, no levantaré mi cabeza, harto de deshonra, y de verme afligido.
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16 Y vas creciendo, cazándome como león: tornando, y haciendo en mí maravillas:
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17 Renovando tus llagas contra mi, y aumentando conmigo tu furor, remudándose sobre mí ejércitos.
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18 ¿Por qué me sacaste del vientre? Muriera yo, y no me vieran ojos.
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19 Fuera, como si nunca hubiera sido, llevado desde el vientre a la sepultura.
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20 ¿Mis días no son una poca cosa? cesa pues, y déjame, para que me esfuerce un poco,
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21 Antes que vaya, para no volver, a la tierra de tinieblas y de sombra de muerte:
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22 Tierra de oscuridad y tenebrosa sombra de muerte, donde no hay orden; y que resplandece como la misma oscuridad.
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.

< Job 10 >