Salmos 77

1 Mi voz se levanta a ʼElohim y clamaré. Mi voz se levanta a ʼElohim, Y Él me oirá.

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

2 En el día de mi angustia busqué a ʼAdonay. A Él levanté mi mano de noche sin descanso. Mi alma rehusaba ser consolada.

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

3 Me acuerdo de ʼElohim y me conmuevo. Me lamento y mi espíritu desmaya. (Selah)

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

4 Mantienes mis párpados abiertos. Estoy turbado y no puedo hablar.

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

5 Consideré los días de antaño, Los años de tiempos pasados.

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

6 Recuerdo mi canto en la noche. Medito en mi corazón, Y mi espíritu escudriña:

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

7 ¿Desechará ʼAdonay para siempre, Y no volverá a ser favorable?

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

8 ¿Cesó por completo su misericordia? ¿Se extinguió para siempre su promesa?

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

9 ¿Olvidó ʼEL ser bondadoso? ¿En su ira retiró su compasión? (Selah)

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

10 Entonces dije: Es mi enfermedad: Que la mano derecha de ʼElyón cambió.

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

11 Me acordaré de las obras de YA, ¡Sí! Recordaré tus maravillas de antaño.

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

12 Meditaré en toda tu obra, Y hablaré sobre tus proezas.

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

13 ¡Oh ʼElohim, santo es tu camino! ¿Cuál ʼelohim es tan grande como nuestro ʼElohim?

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

14 Tú eres el ʼElohim que obra maravillas. Hiciste notorio entre los pueblos tu poder.

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

15 Con tu poder redimiste a tu pueblo, A los hijos de Jacob y de José. (Selah)

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

16 Te vieron las aguas, oh ʼElohim. Las aguas te vieron y se angustiaron. Los abismos también se estremecieron.

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

17 Espesas nubes derramaron agua. Los nubarrones tronaron. También tus flechas centellaron.

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

18 El ruido de tu trueno estaba en el remolino de viento. Los relámpagos iluminaron el mundo. Tembló y se estremeció la tierra.

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

19 Abriste tu camino en el mar Y tus senderos en las aguas caudalosas, Para que tus pisadas no fueran conocidas.

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

20 Como un rebaño guiaste a tu pueblo Por medio de Moisés y Aarón.

Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.