Salmos 69
1 Sálvame, oh ʼElohim, porque las aguas amenazan mi vida.
Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
2 Estoy hundido en lodo profundo, Y no hay donde asentar pie. Entré en aguas profundas, Y un diluvio me inunda.
Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
3 Estoy cansado de llamar. Mi garganta enronqueció. Mis ojos desfallecen mientras espero a mi ʼElohim.
Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
4 Aumentaron más que los cabellos de mi cabeza los que me odian sin causa. Son fuertes los que quieren destruirme. Se declararon enemigos míos sin causa. Y tengo que pagar lo que no robé.
Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
5 Oh ʼElohim, Tú conoces mi insensatez. Mis pecados no te son ocultos.
Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
6 No sean avergonzados por mi causa los que en Ti esperan, Oh ʼAdonay Yavé de las huestes. No sean avergonzados por mi causa los que te buscan, Oh ʼAdonay Yavé de las huestes. Que los que te buscan no sean deshonrados por mí, Oh ʼElohim de Israel.
Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
7 Porque por tu causa he sufrido afrenta. Vergüenza cubrió mi semblante.
Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
8 Me volví extraño para mis hermanos, Y extranjero para los hijos de mi madre.
Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
9 Porque el celo de tu Casa me consume, Y las ofensas de los que te reprochan Cayeron sobre mí.
Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
10 Me afligí a mí mismo con ayuno. Y esto fue mi afrenta.
Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
11 Usé tela áspera como ropa, Y fui para ellos un refrán.
Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
12 Los que se sientan en la puerta murmuran contra mí, Y soy el canto de los borrachos.
Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
13 Pero yo elevo mi oración a Ti, oh Yavé, en el tiempo aceptable. Oh ʼElohim, por la grandeza de tu misericordia, Respóndeme con la verdad de tu salvación.
Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
14 Sácame del lodo, Y no dejes que me hunda. Que yo sea librado de los que me aborrecen Y de las aguas profundas.
Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
15 Que no me ahogue el diluvio de agua, Ni me sorba el abismo, Ni la fosa cierre sobre mí su boca.
Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
16 Respóndeme, oh Yavé, Porque tu misericordia es buena. Vuélvete a mí conforme a la grandeza de tu misericordia.
Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
17 No escondas tu rostro de tu esclavo, Porque estoy en angustia. Respóndeme prontamente.
A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
18 Acércate a mi vida y redímela. Rescátame a causa de mis enemigos.
Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
19 Tú conoces mi afrenta, mi vergüenza y mi oprobio. Delante de Ti están todos mis adversarios.
Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
20 La afrenta quebrantó mi corazón, Y estoy enfermo. Busqué compasión, y no hubo, Y consoladores, pero ninguno hallé.
Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
21 Me dieron además hiel como alimento, Y en mi sed me dieron a beber vinagre.
Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
22 Vuélvase su mesa delante de ellos una trampa. Y cuando ellos estén seguros en paz, Se convierta en trampa para ellos.
Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
23 Sean oscurecidos sus ojos para que no vean, Y que sus cinturas tiemblen continuamente.
Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
24 Derrama tu indignación sobre ellos, Y alcánzalos con tu ardiente furor.
Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
25 Sea su campamento desolado, Que nadie viva en sus tiendas.
Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
26 Porque persiguen al que Tú mismo mataste, Y comentan el dolor de los que Tú heriste.
Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
27 Añade iniquidad a su iniquidad, Y no entren ellos en tu justicia.
Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
28 Sean borrados del rollo de la vida, Y no sean inscritos con los justos.
Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
29 Pero yo estoy afligido y adolorido. Que tu salvación me ponga en alto, oh ʼElohim.
Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
30 Yo alabaré el Nombre de ʼElohim con canto, Y lo exaltaré con acción de gracias.
I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
31 Y agradará a Yavé más que el sacrificio de un buey, O un novillo con cuernos y pezuñas.
A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
32 Lo ven los humildes y se alegran. Ustedes, los que buscan a ʼElohim, Que reviva su corazón.
To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
33 Porque Yavé oye a los menesterosos, Y no desprecia a sus prisioneros.
Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
34 ¡Alábenlo los cielos y la tierra, Los mares, y todo lo que se mueve en ellos!
Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
35 Porque ʼElohim salvará a Sion, Y edificará las ciudades de Judá Para que vivan allí y las posean.
Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
36 Los descendientes de tus esclavos la heredan, Y los que aman tu Nombre habitarán en ella.
Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
