Salmos 49

1 Oigan esto, pueblos todos, Escuchen todos los habitantes del mundo,

Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

2 Tanto los humildes como los de alto nivel, Ricos y pobres juntamente.

Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

3 Mi boca hablará sabiduría, Y la meditación de mi corazón entendimiento.

Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

4 Inclinaré al proverbio mi oído. Declararé con el arpa mi dicho.

Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

5 ¿Por qué tengo que temer en días de adversidad Cuando me rodea la iniquidad de mis adversarios,

I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

6 Que confían en la abundancia de sus posesiones, Y se jactan de sus inmensas riquezas?

Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

7 Ninguno de ellos puede de algún modo redimir al hermano, Ni pagar su rescate a ʼElohim.

Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

8 Porque la redención de su vida es costosa, Y nunca será suficiente,

(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

9 Para que viva eternamente Y jamás pase a corrupción.

Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

10 Porque ve que aun los sabios mueren Igual como perecen el ignorante y el necio, Y dejan a otros sus riquezas.

Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

11 Su íntima aspiración es que sus casas sean eternas, Sus moradas, por todas las generaciones. A sus tierras dan sus nombres.

Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

12 Pero el hombre no permanecerá con honra. Es como las bestias que perecen.

Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

13 Esta es la senda de los necios, Y de aquellos que tras ellos aprueban sus palabras. (Selah)

Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)

14 Como un rebaño están destinados al Seol, La muerte los pastorea. Los rectos se enseñorearán de ellos por la mañana, Se consumirá su buen parecer, Y el Seol será su morada. (Sheol h7585)

Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)

15 Pero ʼElohim redimirá mi alma del poder del Seol, Porque me llevará consigo. (Selah) (Sheol h7585)

Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. (Sélah) (Sheol h7585)

16 No temas cuando alguno se enriquece, Cuando aumenta el esplendor de su casa.

Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

17 Porque nada llevará al morir, Ni descenderá su esplendor tras él.

Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

18 Aunque se congratule mientras vive, Aunque sea alabado porque prospera,

Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

19 Se irá a la generación de sus antepasados Y nunca jamás verá la luz.

A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.

20 El hombre que vive con honor, Pero no entiende [esto], Es como las bestias que perecen.

Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.