Salmos 139
1 Oh Yavé, Tú me escudriñaste y conociste.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Tú sabes cuándo me siento Y cuándo me pongo en pie, De lejos entiendes mi pensamiento.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Vigilas cuando camino Y cuando reposo, Y estás íntimamente familiarizado con todos mis caminos.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 Aun antes que haya una palabra en mi lengua, Ciertamente, oh Yavé, Tú la sabes toda.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Me rodeaste por detrás y por delante, Y pusiste tu mano sobre mí.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 [Tal] conocimiento es demasiado maravilloso para mí. Alto es, no puedo alcanzarlo.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 ¿A dónde puedo irme de tu Espíritu? ¿O a dónde puedo huir de tu Presencia?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8 Si subo al cielo, allí estás Tú, Y si en el Seol preparo mi cama, Mira, allí estás Tú. (Sheol h7585)
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 Si tomo las alas del alba Y vivo en la parte más remota del mar,
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 Aun allí me guiará tu mano Y me sostendrá tu mano derecha.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 Si digo: Ciertamente la oscuridad me cubrirá, La luz a mi alrededor será la noche.
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 Aun la oscuridad no es oscura para Ti, La noche resplandece como el día. Lo mismo son la oscuridad y la luz.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 Tú formaste mis órganos internos. Me tejiste en el vientre de mi madre.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Te doy gracias, Porque soy temerosa y maravillosamente formado. Maravillosas son tus obras, Y mi alma lo sabe muy bien.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 No fueron encubiertos de Ti mis huesos, Cuando en secreto fui hecho, Y entretejido en las profundidades de la tierra.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Tus ojos vieron mi embrión, Y en tu rollo estaban escritos todos Los días que me fueron ordenados, Cuando aún [no existía] uno de ellos.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 ¡Oh ʼEL, cuán preciosos me son tus pensamientos! ¡Cuán inmensa es la suma de ellos!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Si los cuento, serían más que la arena. Cuando despierto, aún estoy contigo.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 ¡Oh ʼEloah, si mataras al perverso, Si, por tanto, se alejan de mí los hombres sanguinarios!
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Porque hablan contra Ti perversamente, Y tus enemigos toman [tu Nombre] en vano.
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Oh Yavé, ¿No aborrezco a los que te aborrecen? ¿No repugno a los que se levantan contra Ti?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Con absoluto odio los aborrezco. Son mis enemigos.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Escudríñame, oh ʼEL, y conoce mi corazón. Pruébame y conoce mis ansiosos pensamientos,
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 Ve si hay en mí camino de perversidad Y guíame en el camino eterno.
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
