Proverbios 5
1 Hijo mío, atiende a mi sabiduría, E inclina tu oído a mi entendimiento,
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 Para que guardes discreción Y tus labios conserven conocimiento.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 Porque los labios de la mujer inmoral destilan miel, Y su paladar es más suave que el aceite.
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 Pero su propósito es amargo como el ajenjo Y agudo como espada de dos filos.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 No considera el camino de la vida. Sus sendas son inestables, pero ella no lo sabe.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Ahora, pues, hijos, escúchenme. No se aparten de las palabras de mi boca:
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Aleja de ella tu camino. No te acerques a la puerta de su casa
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 No sea que des a otros tu vigor, Y tus años al cruel.
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 No sea que los extraños se llenen de tus fuerzas, Y tu esfuerzo se quede en casa ajena.
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 Gemirás cuando te llegue el desenlace, Y se consuma la carne de tu cuerpo.
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 Entonces dirás: ¡Cómo aborrecí la corrección, Y mi corazón menospreció la reprensión!
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 ¡No hice caso a la voz de mis maestros, Ni presté oído a mis instructores!
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 Casi en la cima de todo mal estuve En medio de la asamblea y de la congregación.
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Bebe el agua de tu propia cisterna, Y el agua fresca de tu propio pozo.
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 ¿Se derramarán afuera tus manantiales, Tus corrientes de aguas por las plazas?
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 ¡Sean solamente tuyos, Y no de extraños contigo!
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Sea bendito tu manantial Y regocíjate con la esposa de tu juventud,
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 Como hermosa venada o graciosa gacela, Sus pechos te satisfagan en todo tiempo, Y recréate siempre con su amor.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 ¿Por qué, hijo mío, estarás apasionado con mujer ajena, Y abrazarás el seno de una extraña?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Porque los caminos del hombre están ante los ojos de Yavé. Él observa todas sus sendas.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 En su propia iniquidad quedará atrapado el inicuo. Será atado con las cuerdas de su propio pecado.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 Morirá por falta de corrección, Extraviado en la inmensidad de su locura.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
