Proverbios 2
1 Hijo mío, si aceptas mis palabras, Y guardas mis mandamientos dentro de ti,
Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;
2 Eres de oído atento a la sabiduría, E inclinas tu corazón a la inteligencia,
Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;
3 Si invocas a la prudencia, Y al entendimiento alzas tu voz,
Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;
4 Si la procuras como a la plata, Y la rebuscas como a tesoros escondidos,
Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:
5 Entonces entenderás el temor a Yavé, Y hallarás el conocimiento de ʼElohim.
Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;
6 Porque Yavé da la sabiduría. De su boca procede la ciencia y la inteligencia.
Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.
7 Él atesora el acierto para los hombres rectos, Es escudo al que anda en integridad.
Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,
8 Es el que guarda las sendas de la justicia, Y preserva el camino de sus santos.
Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.
9 Entonces entenderás la justicia y el derecho, La equidad y todo buen camino.
Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,
10 Cuando la sabiduría entre en tu corazón Y el conocimiento sea dulce a tu alma,
Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.
11 Te guardará la discreción. Te preservará la prudencia
Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,
12 Para librarte del camino malo Del hombre que habla cosas perversas,
Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,
13 De los que abandonan los caminos rectos Para andar por sendas tenebrosas,
Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,
14 De los que gozan haciendo el mal, Y se alegran en las perversidades del vicio,
Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,
15 Cuyas sendas son tortuosas, Y sus caminos extraviados.
Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;
16 Te librará de la mujer ajena, De la extraña que endulza sus palabras,
Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,
17 Que abandona al compañero de su juventud Y olvida el Pacto de su ʼElohim.
Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;
18 Su casa se inclina hacia la muerte, Sus sendas hacia el país de las sombras.
K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;
19 Cuantos entran en ella no regresan, Ni retoman los senderos de la vida.
Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;
20 Para que sigas el buen camino Y guardes los senderos del justo.
Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.
21 Porque los rectos vivirán en la tierra, Y los de limpio corazón permanecerán en ella.
Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;
22 Pero el perverso será cortado de la tierra, Y de ella serán desarraigados los transgresores.
Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.
