Job 6
1 Entonces Job respondió:
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 ¡Oh, si se pesara mi angustia, y se pusiera igualmente en balanza juntamente con mi ruina!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 ¡Pesarían ahora más que la arena del mar! Por eso mis palabras fueron precipitadas,
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 porque en mí están clavadas las flechas de ʼEL-Shadday. Mi espíritu sorbe su veneno, y terrores de ʼElohim me combaten.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 ¿Rebuzca el asno montés junto a la hierba? ¿Muge el buey junto a su pasto?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 ¿Se comerá lo insípido sin sal? ¿Hay sabor en la clara del huevo?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 Las cosas que mi alma rehusaba tocar son ahora mi alimento nauseabundo.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 ¡Quién me diera obtener mi petición, y que ʼElohim me otorgue lo que tanto anhelo!
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 ¡Que ʼElohim se digne aplastarme, que suelte su mano y acabe conmigo!
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Eso sería mi consuelo, y aun en medio de mi dolor que no da tregua, saltaría de gozo, porque no negué las Palabras del Santo.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 ¿Cuál es mi fuerza para seguir esperando? ¿Cuál es mi propósito para que tenga aún paciencia?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 ¿Es mi fortaleza como la de las piedras, o mi cuerpo es de bronce?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 ¿Puedo sostenerme sobre nada? ¿No fue todo auxilio alejado de mí?
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 Para el hombre desconsolado debe haber bondad de su amigo, a fin de que no abandone el temor a ʼEL-Shadday.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 Mis hermanos me traicionaron como un torrente. Pasan como corrientes impetuosas
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 que van turbias a causa del deshielo, y la nieve que se deshace en ellas.
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 En el tiempo del calor se desvanecen. Al calentarse desaparecen, se extinguen de su lugar.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 Se apartan de la senda de su rumbo, van menguando y se pierden.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 Las caravanas de Temán fijan su mirada en ellas, los viajeros de Sabá tienen su esperanza en ellas,
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 pero son avergonzados en su esperanza, pues llegan hasta ellas y quedan defraudados.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 En verdad ustedes son ahora como ellos. Ven un terror y temen.
Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 ¿Yo les dije: Tráiganme algo? ¿O: Paguen de su hacienda por mí?
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 ¿O: Líbrenme de la mano del enemigo? ¿O: Rescátenme del poder del opresor?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Instrúyeme y me callaré. Hazme entender en qué erré.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 ¡Cuán dolorosas son las palabras honestas! ¿Pero qué prueba su reprensión?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 ¿Piensan ustedes censurar palabras y los dichos de un desesperado que son como el viento?
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Ustedes aun echan suertes sobre los huérfanos y regatean con su amigo.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Ahora pues, dígnense mirarme y opinen si miento delante de ustedes.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Les ruego que desistan. Que no haya iniquidad. Sí, que mi justicia aún permanezca.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 ¿Hay iniquidad en mi lengua? ¿Mi paladar no distingue lo destructivo?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
