< Job 39 >

1 ¿Sabes tú cuándo paren las cabras monteses? ¿Asististe al parto de las venadas?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 ¿Puedes contar los meses de su preñez y saber el tiempo cuando paren?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 Se encorvan, expulsan sus crías, se libran de sus dolores de parto.
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Sus crías crecen, se fortalecen, salen a campo abierto y no vuelven.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 ¿Quién dio al asno montés su libertad? ¿Quién soltó las ataduras del rebuznante,
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 a cual di el desierto como hogar y tierra salitrosa como vivienda?
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 Se burla del bullicio de la ciudad y no obedece los gritos del arriero,
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 explora las montañas en busca de su pasto y rastrea toda cosa verde.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 ¿Consentirá el búfalo en ser tu esclavo o pasará la noche en tu establo?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 ¿Atarás al búfalo al arado con cuerdas? ¿Rastrillará los valles tras ti?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 ¿Confiarás en él porque es robusto y dejarás tu labor a su cuidado?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 ¿Confiarás en él para que te traiga tu cosecha y reúna el grano en tu era?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 Las alas del avestruz se agitan alegres, ¿pero son las alas y el plumaje del amor?
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 Abandona sus huevos en la tierra, en el polvo los calienta
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 y se olvida que un pie puede aplastarlos o una bestia salvaje pisotearlos.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Es cruel con sus polluelos como si no fueran suyos. No le importa que se pierda su fatiga,
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 porque ʼEloah lo privó de sabiduría y no lo dotó de entendimiento.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 Pero cuando se yergue en alto, se burla del caballo y su jinete.
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 ¿Diste al caballo su fuerza? ¿Cubriste tú su cuello con una melena?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 ¿Lo harás brincar como langosta? Su majestuoso resoplido es terrible,
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 escarba en el valle, se regocija en su fuerza, sale a encontrarse con las armas,
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 se ríe del miedo y no se espanta ni retrocede ante la espada.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 La flecha resuena contra él. Fulguran lanzas y arma arrojadiza,
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 con ímpetu y furor devora la distancia, sin que le importe el sonido de la trompeta.
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 Parece que dice entre clarines: ¡Ea! Olfatea desde lejos la batalla, el grito de los comandantes y el grito de guerra.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 ¿Vuela el halcón y extiende sus alas hacia el sur por tu sabiduría?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 ¿Por tu mandato se remonta el águila y pone su nido en la altura?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 Vive y tiene su habitación en la roca, en la cumbre del peñasco, en lugar inaccesible.
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 Desde allí acecha la presa. Sus ojos la divisan desde muy lejos.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 Sus polluelos chupan la sangre. Donde hay carroña, allí está ella.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.

< Job 39 >