Job 30
1 Pero ahora, se burlan de mí los que son más jóvenes que yo, a cuyos antepasados yo rehusé dejar con los perros de mi rebaño,
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2 pues ¿para qué me servía la fuerza de sus manos, si su edad madura y su vigor perecieron?
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3 Están anémicos a causa de la miseria y el hambre. Roen la tierra reseca y huyen a la desolación, al lugar tenebroso y despoblado.
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4 Arrancan malvas entre los matorrales y se alimentan con raíces de enebro.
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5 Están expulsados de la comunidad. Contra ellos gritan como a ladrones.
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6 Viven en barrancos espantosos, en cuevas de la tierra y en las peñas.
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7 Aúllan entre los matorrales y se apiñan bajo las ortigas.
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8 Generación de necios, generación sin nombre, echados a latigazos de esta tierra.
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9 ¡Y ahora soy su motivo de mofa y les sirvo de refrán!
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10 Me repugnan y se alejan de mí. De mi presencia no refrenan su saliva.
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11 Porque Él aflojó la cuerda de mi arco y me afligió, ellos se quitaron el freno frente a mí.
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12 A mi derecha se levanta el populacho, enredan mis pies, me preparan caminos destructivos,
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13 desbaratan mi senda, se aprovechan de mi calamidad y nadie los restringe.
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14 Vienen como abridores de amplia brecha [en el muro] y en medio de la ruinosa tormenta se abalanzan contra mi calamidad.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15 Los terrores me asaltan de repente, combatieron mi honor como el viento y mi prosperidad desapareció como nube.
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16 Ahora mi alma se me derrama. Los días de aflicción se apoderaron de mí.
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17 La noche me taladra los huesos y los dolores que me corroen no descansan.
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18 Una fuerza poderosa desfiguró mi ropa y me aprieta como el cuello de mi abrigo.
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19 Me derribó en el lodo. Quedé como el polvo y la ceniza.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 Clamo a Ti, y no me respondes. Me presento, y Tú no me atiendes.
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21 Te volviste cruel conmigo y me persigues con la fuerza de tu mano.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22 Me levantas, me haces cabalgar sobre el viento y me deshaces en la tormenta.
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23 Porque yo sé que me conduces a la muerte, a la casa de reunión para todos los vivientes.
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24 ¿Sin embargo no extiendes tu mano al que está sobre una pila de ruinas o en su desastre, y por tanto pide socorro?
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 ¿No lloré por el afligido? ¿No tuvo compasión mi alma del menesteroso?
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 Pero cuando esperaba el bien, me vino el mal. Cuando esperaba luz, me vino oscuridad.
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27 Mis órganos internos se agitan y no reposan. Me confrontan días de aflicción.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28 Ando ennegrecido, y no por el sol. Me levanto en la congregación y pido ayuda.
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29 Soy hermano de chacales y compañero de avestruces.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30 Mi piel ennegrecida se me cae, y mis huesos arden de calor.
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31 Por tanto, mi arpa se convirtió en lamento, y mi flauta es la voz de los que lloran.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
