Job 29

1 Entonces Job respondió:

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2 Ojalá volviera a ser como en meses pasados, como en los días cuando ʼElohim me vigilaba,

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3 cuando su lámpara estaba sobre mi cabeza y a su luz yo caminaba en la oscuridad,

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4 aquellos días de mi vigor cuando la amistad íntima de ʼElohim velaba sobre mi vivienda,

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5 cuando ʼEL-Shadday aún estaba conmigo, y mis hijos alrededor de mí,

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6 cuando mis pasos eran lavados con mantequilla y la roca me derramaba ríos de aceite,

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7 cuando iba a la puerta de la ciudad y en la plaza preparaba mi asiento.

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8 Los jóvenes me veían y se escondían. Los ancianos se levantaban y permanecían en pie.

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9 Los magistrados detenían sus palabras y ponían la mano sobre sus bocas.

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10 La voz de los nobles enmudecía y su lengua se les pegaba al paladar.

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11 Los oídos que me escuchaban me llamaban bienaventurado, y los ojos que me miraban daban testimonio a mi favor.

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12 Porque yo libraba al pobre que clamaba y al huérfano que no tenía ayudador.

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13 La bendición del que iba a perecer caía sobre mí, y daba alegría al corazón de la viuda.

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14 Me vestía de rectitud y con ella me cubría. Mi justicia era como un manto y un turbante.

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15 Yo era ojos para el ciego y pies para el cojo.

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16 Era padre de los menesterosos. Me informaba con diligencia de la causa que no entendía.

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17 Rompía las quijadas del perverso y de sus dientes arrancaba la presa.

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18 Me decía: En mi nido moriré, y como la arena multiplicaré mis días.

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19 Mi raíz se extendía hacia las aguas, y el rocío pernoctaba en mi ramaje.

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20 Mi honra se renovaba en mí, y mi arco se fortalecía en mi mano.

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21 Me escuchaban, esperaban y guardaban silencio ante mi consejo.

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22 Después de mi palabra no replicaban. Mi razón destilaba sobre ellos.

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23 La esperaban como a la lluvia temprana, y abrían su boca como a la lluvia tardía.

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24 Si me reía con ellos, no lo creían, y no tenían en menos la luz de mi semblante.

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25 Yo les escogía el camino, y me sentaba entre ellos como su jefe. Yo vivía como un rey en medio de su tropa, como el que consuela a los que están de duelo.

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.