Job 19

1 Entonces Job respondió:

Tedy odpověděv Job, řekl:

2 ¿Hasta cuándo afligen mi alma y me muelen con palabras?

Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

3 Ya me insultaron diez veces. ¿No se avergüenzan de ultrajarme?

Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

4 Si en verdad yo erré, mi error recae sobre mí.

Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

5 Pero si ustedes se engrandecen contra mí, y alegan mi oprobio contra mí,

Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

6 sepan que ʼElohim me trastornó y me envolvió en su red.

Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

7 Ciertamente grito: ¡Violencia! Y no se me escucha. Doy voces, y no hay justicia.

Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

8 Él bloqueó mi camino para que no pase. Puso oscuridad sobre mi senda.

Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

9 Me despojó de mi honor y quitó la corona de mi cabeza.

Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

10 Me destroza por todos lados y perezco. Arrancó mi esperanza como un árbol.

Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

11 Su ira se encendió contra mí. Me considera su enemigo.

Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

12 Llegaron sus tropas unidas, se atrincheran contra mí y acamparon alrededor de mi vivienda.

Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

13 Alejó a mis hermanos de mí. Mis conocidos, como extraños, se apartaron de mí.

Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

14 Me fallaron mis parientes, me olvidan mis amigos.

Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

15 Los que viven en mi casa y mis esclavas me miran como extraño. Soy forastero ante ellos.

Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

16 Llamo a mi esclavo, y no responde. Con mi propia boca tengo que rogarle.

Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

17 Mi aliento fue repulsivo a mi esposa y odioso ante mis propios hermanos.

Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

18 Hasta los niños me desprecian, y al levantarme hablan contra mí.

Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

19 Todos mis amigos íntimos me aborrecen. Los que yo amaba se volvieron contra mí.

V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

20 Mi piel y mi carne se pegan a mis huesos, y quedé solo con la piel de mis dientes.

K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

21 Ustedes, amigos míos, tengan compasión de mí. Porque me golpeó la mano de ʼElohim.

Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

22 ¿Por qué me persiguen como ʼElohim, y no se sacian de escarnecerme?

Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

23 ¡Ojalá mis palabras fueran escritas! ¡Ojalá fueran escritas en un rollo!

Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

24 ¡Que fueran talladas con cincel de hierro y plomo para siempre en la roca!

Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

25 Yo sé que mi Redentor vive, y al fin se levantará sobre el polvo,

Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

26 Después de deshecha mi piel, en mi carne veré a ʼElohim,

A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

27 a Quien veré por mí mismo. Mis ojos lo verán, y no los de otro. Mi corazón desfallece dentro de mí.

Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

28 Porque si la raíz de mi situación está en mí mismo, entonces, ¿por qué dicen ustedes: Persigámoslo?

Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

29 ¡Teman ustedes ante la espada! Porque llenos de ira están los castigos de la espada, para que sepan que hay un juicio.

Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.