< Job 16 >

1 Entonces Job respondió:
A odpovídaje Job, řekl:
2 Oí muchas cosas como éstas. Consoladores molestos son todos ustedes.
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3 ¿Habrá fin para las palabras vanas? ¿Qué te incita a responder?
Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4 Yo también podría hablar como ustedes. Si su alma estuviera en lugar de la mía, podría hilvanar vocablos contra ustedes y menear la cabeza contra ustedes.
Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5 Pero los alentaría con mis palabras, y la consolación de mis labios calmaría su dolor.
Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6 Si hablo, no cesa mi dolor. Si me abstengo, ¿se aleja de mí?
Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7 Ahora me agotó. Desoló a toda mi compañía.
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8 Colocaste una mano firme contra mí y me llenaste de arrugas, lo cual es un testigo contra mí. Mi flacura es una evidencia adicional que testifica en mi cara.
A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9 Mi adversario lanzó su mirada contra mí. Me odió, me persiguió, su furor me destrozó, contra mí cruje sus dientes, fija sus ojos contra mí,
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10 abren sus bocas contra mí, hieren mis mejillas con afrenta, se unieron contra mí.
Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11 ʼElohim me entregó a los perversos y me empujó hacia las manos de los impíos.
Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12 Yo estaba tranquilo, pero Él me quebrantó. Me agarró por el cuello, me destrozó y me colocó como blanco de sus flechas.
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13 Sus arqueros me rodearon, atraviesan mis riñones y no perdonan. Derraman mi hiel a tierra,
Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14 abren brecha tras brecha en mí y arremeten contra mí como un guerrero.
Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15 Cosí tela áspera sobre mi piel y coloqué mi cabeza en el polvo.
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16 Mi cara está enrojecida de tanto llorar. Sobre mis párpados se afirma la sombra de la muerte,
Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17 aunque no hubo violencia en mis manos, y fue pura mi oración.
Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18 ¡Oh tierra, no encubras mi sangre, ni haya lugar de reposo para mi clamor!
Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19 Ciertamente ahora mi testigo está en el cielo, en las alturas, el que atestigua a mi favor.
Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20 Mis amigos son mis burladores. Mis ojos lloran ante ʼElohim.
Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21 ¡Ojalá pudiera disputar el hombre ante ʼElohim, como un hombre con su prójimo!
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22 Porque cuando pasen algunos años, me iré por el camino que no tiene regreso.
Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.

< Job 16 >