< Job 14 >

1 El hombre nacido de mujer es corto de días y lleno de perturbaciones.
Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
2 Brota como una flor, pero es cortado. Pasa como una sombra y desaparece.
Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
3 ¿Y sobre éste abres tus ojos y lo llevas a juicio contigo?
A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
4 ¿Quién limpiará lo impuro? ¡Nadie!
Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
5 Ciertamente sus días están determinados, y el número de sus meses depende de Ti. Tú le fijaste sus límites, de los cuales no pasará.
Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
6 Aparta de él tu mirada y que descanse hasta que complete su día como un jornalero.
Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
7 Porque para el árbol hay esperanza: Si es cortado, retoñará, y sus ramas no cesarán.
O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
8 Aunque debajo de la tierra esté muerto su tronco, y en la tierra envejezca su raíz,
By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
9 al recibir el agua reverdecerá, y echará ramas como una planta.
Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
10 Pero el hombre muere, y queda tendido. Expira el hombre, ¿y dónde está?
Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
11 Como las aguas se van al mar, y un río se agota y se seca,
Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
12 así el hombre queda tendido y no se levantará. Hasta que no haya cielo, no será despertado, ni lo levantarán de su sueño.
Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
13 ¡Ojalá me escondas en el Seol mientras se aplaca tu ira, y me fijes un plazo y te acuerdes de mí! (Sheol h7585)
Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
14 Si el hombre muere, ¿volverá a vivir? Todos los días de mi lucha y servicio esperaré hasta que llegue mi liberación.
Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
15 Entonces llamarás y yo te responderé. Tendrás afecto a la hechura de tus manos.
Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
16 Porque ahora me cuentas los pasos y no das tregua a mi pecado.
Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
17 Tienes mi transgresión sellada en un saco. Tú cubres mi iniquidad.
Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
18 Pero la montaña cae y se desmorona. Las rocas cambian de lugar.
Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
19 Las piedras se desgastan con el agua impetuosa que se lleva el polvo de la tierra. Así destruyes la esperanza del hombre.
Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
20 Prevaleces para siempre contra él, y él se va. Desfiguras su rostro y lo despides.
Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
21 Sus hijos obtendrán honores, pero él no lo sabrá. Si son humillados, no lo percibirá.
Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
22 Pero su carne sobre él siente el tormento, y su alma gime por él.
Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.

< Job 14 >