Santiago 1
1 Santiago, un esclavo de Dios y del Señor Jesucristo, a las 12 tribus que están en la dispersión. Saludos.
Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení.
2 Hermanos míos, gócense profundamente cuando pasen por diversas pruebas,
Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte,
3 y sepan que la prueba de su fe produce paciencia.
Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
4 Pero obtenga la paciencia su resultado perfecto para que sean perfectos y cabales, sin deficiencia.
Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
5 Si alguno de ustedes carece de sabiduría, pídala a Dios, Quien da a todos generosamente y sin reproche, y se le dará.
Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.
6 Pero pida con fe sin dudar, porque el que duda es semejante a la onda del mar que el viento arrastra y lanza.
Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
7 Por tanto no suponga aquel hombre que recibirá alguna cosa del Señor.
Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána.
8 Un hombre de doble ánimo es inestable en todos sus caminos.
Muž dvojí mysli, jest neustavičný ve všech cestách svých.
9 El hermano de humilde condición, enaltézcase en su alta posición,
Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
10 pero el rico, en su humillación, pues pasará como la flor de la hierba.
A bohatý v ponižování se; nebo jako květ byliny pomine.
11 Porque el sol sale con calor abrasador, seca [la] hierba, su flor cae y perece la belleza de su apariencia. Así también el rico se marchitará en todos sus negocios.
Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
12 Inmensamente feliz [el] varón que soporta [la] prueba, porque al ser aprobado, ganará la corona de la vida que [Dios] prometió a los que lo aman.
Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.
13 Ninguno que es tentado, diga: Soy tentado por Dios. Porque Dios no puede ser tentado por [los ]malos, y Él mismo no tienta a nadie.
Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší.
14 Cada uno es tentado, atraído y seducido por su propio deseo ardiente.
Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
15 Entonces, después de concebir el deseo ardiente, da a luz [el] pecado. Luego de consumarse el pecado, da a luz [la] muerte.
Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
16 Amados hermanos míos, no se engañen.
Nebluďtež, bratří moji milí.
17 Toda buena dádiva y todo don perfecto desciende de arriba, del Padre de las luces, en Quien no hay cambio ni sombra de variación.
Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhož není proměnění, ani pro obrácení se jinam zastínění.
18 Por su voluntad, nos dio a luz por la Palabra de verdad para que seamos primicias de sus criaturas.
On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
19 Sepan, mis amados hermanos: Todo ser humano sea pronto para escuchar, tardo para hablar, tardo para airarse,
A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
20 porque [la ]ira del hombre no efectúa [la] justicia de Dios.
Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
21 Por tanto desechen toda impureza y abundancia de maldad y reciban con humildad la Palabra sembrada que puede salvar sus almas.
Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
22 Así que no se engañen ustedes mismos. Sean hacedores de [la] Palabra y no solo oidores.
Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
23 Porque si alguno es oidor de [la] Palabra, y no hacedor, es como un hombre que mira su rostro en un espejo:
Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu oblíčej přirozený svůj v zrcadle.
24 se mira y sale, e inmediatamente se olvida cómo era.
Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
25 Pero el que mira atentamente en [la] ley perfecta, la de la libertad, permanece en ella y no es oidor olvidadizo, sino practicante, será inmensamente feliz en lo que hace.
Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém.
26 Si alguno supone ser religioso y no refrena su lengua, sino engaña su corazón, su religión no tiene valor.
Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
27 [La] religión pura y sin mancha delante del Dios y Padre es ésta: Atender a [los] huérfanos y a las viudas en su aflicción y guardarse sin mancha del mundo.
Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.
