< 1 Corintios 11 >
1 Sean imitadores de mí, como yo de Cristo.
Následovníci moji buďte, jako i já Kristův.
2 Los alabo, porque en todo se acuerdan de mí y retienen las instrucciones como las entregué.
Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám ustanovení, tak je zachováváte.
3 Pero quiero que ustedes sepan que Cristo es la cabeza de todo varón, y el esposo, [la ]cabeza de [la] esposa, y Dios, [la ]Cabeza de Cristo.
Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.
4 Todo varón que habla con Dios o que predica con [la] cabeza cubierta, deshonra su Cabeza.
Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou.
5 Pero toda mujer que habla con Dios o que predica sin velo en la cabeza deshonra su cabeza, porque está como si estuviera rapada.
Každá pak žena, modleci se anebo prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila.
6 Porque si una mujer no se cubre, que se corte el cabello. Y si es vergonzoso para una mujer cortarse el cabello, o raparse, que se cubra.
Nebo nezavíjí-liť žena hlavy své, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí.
7 Porque [el] hombre, quien es imagen y resplandor de Dios, no debe cubrirse la cabeza, pero la mujer es el resplandor del hombre.
Mužť nemá zavíjeti hlavy své, obraz a sláva Boží jsa, ale žena sláva mužova jest.
8 Porque no procede el varón de la mujer, sino la mujer del varón,
Nebo není muž z ženy, ale žena z muže.
9 porque no fue creado un varón de una mujer, sino una mujer de un varón.
Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.
10 Por tanto [la] mujer debe tener autoridad sobre su cabeza por causa de los ángeles.
Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly.
11 Sin embargo, en el Señor, ni la mujer es independiente del hombre, ni el hombre, independiente de la mujer.
Avšak ani muž bez ženy, ani žena bez muže, v Pánu.
12 Porque así como la mujer [procede] del varón, también el varón nace de la mujer, pero todas las cosas [proceden] de Dios.
Nebo jakož žena jest z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha.
13 Juzguen entre ustedes mismos: ¿Es conveniente que una mujer hable con Dios sin velo sobre su cabeza?
Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě s nepřikrytou hlavou modliti Bohu.
14 ¿No les enseña la misma naturaleza que si un varón deja crecer el cabello le es una deshonra,
Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?
15 pero, si una mujer deja crecer su cabello le es un esplendor? Porque se le dio en lugar de cubierta.
Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dány jsou jí.
16 Pero, si alguno quiere contradecir, sepa que nosotros y las iglesias de Dios no tenemos tal costumbre.
Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží.
17 En la instrucción que les voy a dar, no [los ]alabo, porque ustedes no se congregan para lo mejor, sino para lo peor.
Toto pak předkládaje, nechválím toho, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.
18 En primer lugar oigo que hay divisiones entre ustedes cuando se reúnen como iglesia. En parte lo creo.
Nejprve zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím.
19 Porque también es necesario que haya grupos de diferente opinión entre ustedes para que se manifiesten los que son aprobados.
Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě zbožní zjeveni byli mezi vámi.
20 Cuando ustedes se reúnen en un lugar, no significa que lo que comen es [la] cena del Señor.
A tak když se scházíte vespolek, jižť to není večeři Páně jísti,
21 Porque cuando comen, cada uno se adelanta a comer su propia cena. Uno tiene hambre y otro se embriaga.
Poněvadž jeden každý nejprv večeři svou přijímá v jedení, a tu někdo lační, a jiný se přepil.
22 ¿No tienen casas donde comer y beber? ¿Desprecian la iglesia de Dios y humillan a los que no tienen? ¿Qué les digo? ¿Los alabo? En esto no [los] alabo.
A což pak domů nemáte k jedení a ku pití? Èili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají hojnosti pokrmů? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jistě nechválím.
23 Porque yo recibí del Señor lo mismo que les enseñé: Que el Señor Jesús, la noche cuando fue entregado, tomó pan,
Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,
24 dio gracias, lo partió y dijo: Esto es mi cuerpo que por ustedes [es partido]. Hagan esto en memoria de Mí.
A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.
25 De la misma manera, después de comer tomó la copa y dijo: Esta copa es el Nuevo Pacto [confirmado] en mi sangre. Hagan esto en memoria de Mí cuantas veces la beban.
Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.
26 Porque cada vez que coman este pan y beban la copa, la muerte del Señor proclaman hasta cuando Él venga.
Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde.
27 Por tanto, cualquiera que coma el pan o beba la copa del Señor indignamente, será culpable del cuerpo y de la sangre del Señor.
A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.
28 Así que examínese cada uno, y luego coma del pan y beba de la copa.
Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.
29 Porque el que come y bebe sin reconocer el Cuerpo, juicio come y bebe para él.
Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.
30 Por esto hay muchos débiles y enfermos entre ustedes y muchos duermen.
Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,
31 Si nos evaluamos a nosotros mismos, no seríamos juzgados.
Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.
32 Pero al ser juzgados, somos disciplinados por [el] Señor, para que no seamos condenados por el mundo.
Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli odsouzeni.
33 Por tanto, hermanos míos, cuando se reúnen para comer, espérense unos a otros.
A tak, bratří moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé čekávejte.
34 Si alguno tiene hambre, coma en casa, a fin de que no se reúnan para juicio. Dispondré las demás cosas cuando vaya.
Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.