Salmos 35

1 Por David. Contágiate, Yahvé, con los que se disputan conmigo. Lucha contra los que luchan contra mí.

Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

2 Agarra el escudo y el broquel, y se levantan para pedir mi ayuda.

Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

3 Blande la lanza y bloquea a los que me persiguen. Dile a mi alma: “Yo soy tu salvación”.

Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

4 Que los que buscan mi alma se vean defraudados y deshonrados. Que los que traman mi ruina sean rechazados y confundidos.

Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

5 Que sean como paja ante el viento, El ángel de Yahvé los conduce.

Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

6 Que su camino sea oscuro y resbaladizo, El ángel de Yahvé los persigue.

Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

7 Porque sin motivo han escondido su red en un pozo para mí. Sin motivo han cavado una fosa para mi alma.

Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

8 Que la destrucción le llegue por sorpresa. Que su red que ha escondido se atrape a sí mismo. Que caiga en esa destrucción.

Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

9 Mi alma se alegrará en Yahvé. Se alegrará de su salvación.

Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

10 Todos mis huesos dirán: “Yahvé, ¿quién es como tú? que libra al pobre de quien es demasiado fuerte para él; sí, al pobre y al necesitado del que le roba?”

A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

11 Los testigos injustos se levantan. Me preguntan sobre cosas que no conozco.

Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

12 Me pagan mal por bien, al despojo de mi alma.

Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

13 Pero en cuanto a mí, cuando estaban enfermos, mi ropa era de saco. Afligí mi alma con el ayuno. Mi oración volvió a mi propio seno.

Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

14 Me comporté como si hubiera sido mi amigo o mi hermano. Me incliné de luto, como quien llora a su madre.

Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

15 Pero en mi adversidad se alegraron y se reunieron. Los atacantes se reunieron contra mí, y yo no lo sabía. Me desgarraron, y no cesaron.

Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

16 Como los profanos que se burlan en las fiestas, me rechinaron los dientes.

S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

17 Señor, ¿hasta cuándo mirarás? Rescata mi alma de su destrucción, mi preciosa vida de los leones.

Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

18 Te daré las gracias en la gran asamblea. Te alabaré entre mucha gente.

I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

19 No dejes que los que son mis enemigos se alegren injustamente de mí; ni que los que me odian sin causa guiñen los ojos.

Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

20 Porque no hablan de paz, sino que urden palabras engañosas contra los que están tranquilos en la tierra.

Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

21 Sí, abrieron su boca de par en par contra mí. Dijeron: “¡Ajá! ¡Ajá! Nuestro ojo lo ha visto”.

Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

22 Tú lo has visto, Yahvé. No guardes silencio. Señor, no te alejes de mí.

Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

23 ¡Despierta! ¡Levántate para defenderme, Dios mío! Señor mío, ¡contesta por mí!

Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

24 Reclámame, Yahvé mi Dios, según tu justicia. No dejes que se regodeen en mí.

Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

25 No dejes que digan en su corazón: “¡Ah! Así lo queremos”. Que no digan: “Nos lo hemos tragado”.

Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

26 Que se desilusionen y se confundan juntos los que se alegran de mi calamidad. Que se vistan de vergüenza y deshonor los que se engrandecen contra mí.

Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

27 Que los que están a favor de mi causa justa griten de alegría y se alegren. Sí, que digan continuamente: “Que Yahvé sea magnificado, que se complace en la prosperidad de su siervo”.

Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

28 Mi lengua hablará de tu justicia y de tu alabanza todo el día.

I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.